Coming Out

"Hlavním hrdinou filmu je kultivovaný mladý učitel, který se snaží vzdorovat svému zaměření, ale nerozhodností vyvolává žárlivost a nejistotu na obou stranách. Současně s pátráním po ztraceném příteli se snaží znovu najít i svou duševní rovnováhu a osobnostní integritu." Celkem dobrý film na tehdejší dobu, jen tomu chybí konec. (13.09.2007)

(NNF) COMING OUT je považován za průkopnický, protože jde o jediný film s otevřeně homosexuální tematikou, který vzniknul ve Východním Německu před pádem zdi. Na kultovnosti přidávají ještě historky o tom, že se jednalo o státem podpořený projekt, který financovalo studio Defa, jež se později od filmu distancovalo, a konání premiéry přesně v ten den, kdy došlo k pádu Berlínské zdi. Obstojí ale režijní počin Heinera Carowa, když se odhlédne produkčně-recepčních historek, které ho provázejí? Na to je obtížné odpovědět, protože atmosféra ve společnosti měla nepochybně vliv na výslednou podobu. Nabízí se srovnání s o devět let "starším" TAXI ZUM KLO, které vzniklo v Západním Německu: v obou případech se zápletka točí kolem hlavní mužské postavy, která učí ve škole a je "closed homosexual", oba sdílejí snahu pojmout dané téma co nejkomplexněji, takže nechybí otázka homosexuality a nacismu, akce skinheadů proti homosexuálům a spojení homosexuality a pedofilie, zatímco je nám představen život dané komunity/subkultury (a je jedno, jestli jsme na drag plese či v gay baru). Výrazně se ale liší v pojetí, protože pionýrské dílo NDR tíhne k většímu realismu a výrazně se v závěru odklání ze zavedených vypravěčských norem, kdy si drze dovolí nezodpovědět všechny otázky, a tak je na divákovi, jestli konec bude považovat za šťastný (přijal svou identitu), či ne (přijal svou identitu, ale ví, co ho čeká - ztráta místa). Zatímco v NSR mohlo být již na počátku osmdesátých let zpracována homosexuální tematika, která sklidila úspěchy u diváků a kritiků, teprve na konci osmdesátých let se němečtí homosexuálové v NDR dívali nejistě do budoucnosti. (02.01.2011)

Velice odvážný film z východního bloku, který řeší tematiku homosexuality na sklonku roku 1989. Je otázka zda tento snímek prostě utekl cenzorským zásahům či byl opravdu systémem posvěcen jakožto studie deviantního chování. Tak či tak, Coming out je nesmírně originálním dílem, které má vesměs objektivní charakter. Nemoralizuje, nepoučuje, nekárá, prostě „vystupuje – se svým názorem – ven,” což může být volným překladem originálního názvu. (10.06.2017)

Ona ho má ráda, ale on zjišťuje, že by radši někoho jiného než jí. Pak se samozřejmě ten milostný trojúhelník potká a je z toho scéna s velkými gesty a ještě většími emocemi. Klasické drama s klasickou zápletkou, s klasickou sérií pouček o toleranci a s klasickým zobrazením gay baru (jedna transka vedle druhý). Kdyby to nenatočili ve Východním Německu, pochopitelně. Nevěřil bych, že v komunistickém bloku může vzniknout tak otevřený film! Rok '89 byl už patrně volnější (i když jsem moc rád, že jsem nezažil ani ten, zvonit klíčema můžu i tak). Moje hodnocení je hlavně za odvahu a invenci, které autoři museli mít. Patří jim můj obdiv. (24.01.2013)

Malý zázrak, dalo by se říct. První a zároveň jediný film s homosexuální tematikou natočený v bývalé Německé demokratické republice těsně před pádem berlínské zdi ani po 25 letech neztratil nic ze své nadčasovosti. Je paradoxní, že zatímco v západní - hlavně v anglosaské - tvorbě v 80. letech jsou homosexuálové spojováni hlavně s nemocí AIDS a virem HIV, tak ve východoněmeckém Coming Outu nic takového nenajdeme. Proto by příběh středoškolského učitele Phillippa mohl s jistými výhradami fungovat i dnes (nesouhlasit by se dalo s tvrzením Matthiase, že homosexuálové nechtějí mít rodinu - dnes je žít v páru a vychovávat děti poměrně běžné). Kdo by zde hledal nějakou senzaci, tak má smůlu; Coming Out je jen prostý milostný příběh s přesvědčivými hereckými výkony, skromným režijním přístupem (zapomeňte na jakékoli exhibice, ať už si pod tímto slovem představíte cokoli) a z dnešního pohledu je výtečnou dokumentární výpovědí té doby. Film měl premiéru přesně v době zmíněného pádu berlínské zdi (9. října 1989) a v následujícím roce získal na Berlinale cenu Teddy pro nejlepší queer film. Mohl bych vytknout snad jen trudný hudební doprovod, který naštěstí nemá vliv na celkové vyznění filmu a objevuje se jen v několika pasážích. (18.04.2014)