Stuck

Ač i lenoch rozměrů Dylana Morana zůstává jakýms takýms způsobem aktivní, v příležitostných rolích, dělá svoje tours, tak toho od něj moc nenaleznete; jakoby se po něm poslední roky slehla zem, přitom já vím, že už jede minimálně druhou tour od 'Off the Hook', občas ho někde zahlédnu (fb, yt), ale Moran zůstává nadále člověkem, co si jede svým inkognito tempem ve svém vesmíru - Dr. Cosmos?). A o to víc je fajn, že se, svého času můj nejoblíbenější komik, zničehonic objeví v minisérii, kterou i sám napsal. Pravda, je to dlouhé asi jako jedna epizoda některých dalších seriálů, ale to už k Dylanovi tak nějak sedí, kraťasy, vedlejší role. Ale tohle je taková fajn záležitost o dvou lidech, Danovi a Carle, kteří spolu žijí a v pravdě, si ve své ulítlosti roztomile rozumí, protloukají se svým vztahem, bez zjevného cíle, aby na konci stanuli před zjištěním, že se můžete potloukat vztahem bez zjevného cíle s kočkou, hlavně když si rozumíte. Tohle mě vždycky nasere, protože když já se snažím mít podobný přístup k životu, zjistíte, že tyhle sračky fungují jen ve fiktivních příbězích. V reálu nastupuje těžká politika (co chce ona po něm, co chce on po ní, nulové přijetí; fascinuje mě o to víc, že někdo jako Dylan je vůbec schopen fungovat ve vztahu: jeho humor mu musí dodávat tolik potřebného šarmu, schopnost ženu konstantně rozesmát, ne jako parodie, ale jako osoba, s přístupem k životu, je mocná zbraň, protože to, že jste upřímní je stejně tak na hovno, jako je to přednost). Přesto se nedokážu ubránit určitému pocitu dojetí, vidět takovéhle postavy v takové symbióze a vidět i Dylana, po dlouhé době - jeho filozofie z toho jde cítit, jako vždy ("real" monster, love dialogues). Ono, tohle nemá fakt čím urazit, pokud jste cílová skupina a víte, s kým se tu střetáváte, je to fajn. (01.03.2023)