Beethoven

Jeden z mála skutečně příjemných rodinných filmů, který skutečně může sledovat každý člen rodiny. Spousta hlášek a vtipných situací, které ale zničily nadcházející díly. Zvlášť bych pochválil tu úplně nejmenší herečku, která mě úplně roznesla tou replikou "Budu brečet celou noc..." Jinak to končí zřejmě nutným, nikoli však potěšujícím happy endem a vůbec to postupem času celkem ztrácí na síle. (13.01.2008)

Když jsem byla malá, tak jsem měla tenhle film hodně ráda. Dneska už to tak horké sice není, ale myslím, že to pořád potěší a je to prostě ideální rodinný film, kde není nouze o vtipné a milé situace. Sice o hereckých výkonech se tady moc mluvit nedá, ale o tohle tu ani tak moc nejde, Beethowen je prostě fajn sám o sobě. (26.06.2013)

Vždy se v nějakém období objeví rodinný film se psem. V devadesátých letech na scénu vletěl uslintaný bernardýn. Psí rasa, která je zřejmě od pohledu dobrácká a korpulentní, a to se do filmu hodí. Seškrábe se nějaký příběh, povolají se cvičitelé psů a početný zástup bernardýnů - dublů a zaplácne se to nějakým tím dobrým a očekávaným koncem navzdory počátečním peripetiím, které je rodina nucena s domácím mazlíčkem absolvovat, než se definitivně smíří, že se stane právoplatným členem jejich rodiny. Filmů na tohle a podobné téma je nepočítaně. Zesnulý producent a scenárista John Hughes byl na to expert a v devadesátých letech chrlil podobných fláků bez psů, se psi nebo dětičkami různých věkových kategorií, celkem úctyhodnou řadu. Ve svých prognózách se vyznal a věděl, co na diváka zabere. K této rodinné komedii napsal scénář pod pseudonymem. Beethoven, jak se jmenuje bernardýn z tohoto filmu, se dočkal několika dalších a stále méně povedenějších pokračování. Tohle je ještě poměrně snesitelné, ale kdo trochu zná produkty slavného producenta Johna Hughese, nebude ničím překvapený, ale mohl by být, při troše dobré vůle a lásce k němé tváři, i něco jako pobaven. 60% (26.05.2012)

Za normálních okolností bych tenhle film zřejmě označil jako průměrný. Jenže já k němu mám už od dětství velice kladný vztah, v dětství jsem na něj docela často koukal a líbilo se mi to čím dál víc. S tímto filmem mě zkrátka pojí hodně silná nostalgie, už jsem ho viděl za svůj život mnohokrát a pořád se mi líbí a pořád si ho dokážu užít, v mých očích už je tohle zkrátka klasika, která mě provází od raných dětských let. Co na tom, že v tomto filmu se kupí jedno klišé za druhým, co na tom, že příběh není nijak originální, co na tom, že je to průměrná rodinná podívaná, která kromě roztomilého pejska nemá téměř co nabídnout? Pro mě je to jeden z klenotů mé filmotéky a kdykoliv se rád na tento film podívám, i když už ho znám z paměti. Ale pokaždé mě dokáže zasáhnout příběh malého štěněte bernardýna, kterému hrozilo, že skončí jako bezdomovec, ale on použil svůj bystrý mozek a dokázal si najít novou rodinu, která si ho oblíbila. A díky tomuto filmu se mi také vryl nesmazatelně do paměti Charles Grodin v roli otce, který se nechá hodně snadno ukecat. Tenhle herec je opravdu velký sympaťák a díky této komedii jsem si ho dokázal zapamatovat. Myslím, že už není třeba cokoliv více dodávat, tenhle film již považuji za klasiku a vzhledem k výše napsanému prostě nemohu hodnotit nestranně, a tak uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (30.07.2010)

Je to dosti ubohá komedie, jestli se tím američané baví, jsou tedy hodně mentálně retardovaní, něco trapnějšího se totiž těžko hledá, ale je to samozřejmě první díl, něco podobného zatím nebylo (alespoň o tom nevim). Ale přece jen jednou a dost. Hodnocení u mě kolísá mezi 2* a 1*, těžko říct, procentuálně asi 35%. (02.05.2008)