Pasažierka

To, co bych chtěl na filmu vypíchnout, je ta úžasná úcta dodělávky před zesnulým režisérem (nebo se to aspoň tak jeví)... Vedle případů, kdy režisérům ukradnou film, přetočí ho a vystříhané scény spálí, je tady opravdu krásně uctivě přistoupeno k původnímu dílu... Nedokončené scény promlouvají skrze fotografie a vypravěč předkládá možnosti... Film není dokončen, ale tohle dává alespoň svobodnou představu bez znásilnění Munkovy vize.. A vzhledem k tomu, co jsem viděl v Člověku na kolejích, tak věřím, že by film ještě mnohé nabídl... (31.01.2011)

Ano, hodnotit pouze část filmu, který zůstal navždy nedokončený, je těžké, ale přece jen, tady je strašně moc vidět, jaký potenciál to mělo a jak silné dílo mohlo vzniknout. Už jen to, co bylo natočeno a zachováno, je nesmírně silné a jen v málo filmech najdete tak silné scény z koncentračního tábora, aniž byste skutečně viděli to, co se dělo. Méně je více, zde funguje dokonale. (28.04.2015)

Luxusní loď na cestě z Jižní Ameriky do Evropy. Němka Lisa (Aleksandra Slaska) se velice těší do své vlasti. Avšak v Southamptonu přichází na palubu žena, o které se Lisa domnívá, že je Martou, Polkou (Anna Ciepielewska), s níž se setkala v Osvětimi, kde byla před lety dozorkyní. Ve třech retrospektivách si připomíná svoji minulost. Nejprve to jsou pouze cáry vzpomínek, ve druhé verzi, již vypráví svému muži, který toho o ní příliš neví, se snaží postavit do nejlepšího možného světla. Teprve napotřetí se pravda ukazuje v celé své nahotě... Film, jenž se s realitou koncentračního tábora vyrovnává pronikavými, kmitajícími obrázky, je posledním dílem polského režiséra Andrzeje Munka (1921-1961). Jeho tragická smrt přerušila práci na filmu, jejž dokončili jeho přátelé až o dva roky později. Nenatočili ani o metr více, i když bylo známo, že Munk chtěl lodní scény provést ještě jednou. Byly použity fragmenty fotografií, čímž podle mínění některých kritiků vznikl dojem "vnitřního napětí a estetické podrážděnosti". Díky své neúplnosti se film těžko hodnotí a není příliš lehce stravitelný. (28.01.2005)

Takisto ma mrzí, že hodnotím iba "pracovnú verziu" a pripadal som si miestami ako pri Stroheimovom Greed. Munk mal talent. Výborne využíval juxtapozíciu, vedel narábať s hĺbkou ostrosti aj s klasickými zábermi. Lavíroval medzi účinným sprostredkovaním emocionality a psychológie. Takýto zosobnený pohľad na hrôzy 2.svetovej vojny by aj dnes neprišli vyprázdnené a 100razy variačne opakujúce sa. A to je čo povedať! (18.06.2018)

Proslulý nedokončený film Andrzeje Munka, který v době natáčení tragicky zahynul. Žena - bývalá dozorkyně z koncentračního tábora - spatří na lodi ženu (Martu), již považuje za vězenkyni, kterou kdysi poslala na smrt. Retrospektivní záběry z doby války kontrastují se statickými fotografickými obrazy ze současnosti, které jsou torzem Munkem nasnímaného materiálu. Vypodobnění koncentračního tábora je pečlivé a ve výsledku tudíž působivé. Film navíc ponouká k otázce, zda je možné označovat ho zcela za dílo Munkovo. Už jasnější je odpověď na otázku, zda je apel tohoto díla stále aktuální. Viníků a svědků však žije stále méně... Ve kvalitním českém dabingu účinkují Jaroslava Adamová a Jiří Adamíra. (21.07.2005)