Císařovna

Na jedne strane se serial drzi historickych skutecnosti, na strane druhe popousti uzdu umelecke fantazii a otevira se modernim tematum. Je polovina 19. stoleti. Ve svete probiha prumyslova revoluce, ale na plytvavem a zhyralem Videnskem dvore si to neuvedomuji. Kdo do dvora prijde zvenku, narazi na absurdni pravidla. A dvorni damy se snazi vlichotit do prizne nove cisarovny. (05.11.2022)

1. série - 60% - Když mají svou nejslavnější Alžbětu na Netflixu Angličané, chtějí mít tu svoji i německy mluvící země. A výpravou, táhlou hudbou nebo rozvážným tempem by Die Kaiserin přísné srovnání ustála. Problém nastává ve chvílích, kdy se od historie výrazně odklání, přidává módní či taneční vsuvky jak z Bridgertonových, z Maxmiliána dělá až démonicky poživačného a věčně číhajícího Mefista a odklání ze středu vyprávění to nejzajímavější. Tedy seznámení a zamilování hlavní dvojice, příběh, který mě od dětství fascinuje svými až pohádkovými kulisami. Bohužel pro jeho kouzlo zapomínám na všechno, co přišlo po něm, tedy protivenství dvora proti nově příchozí a fakt, že chudák Sissi byla většinu času nešťastná, osamělá a trpěla pocitem nespravedlnosti proti téměř celému světu. Proto je ve mně téměř v každém díle určitá divácká zášť vůči vedlejším postavám a nezbývá než věřit, že seriál dostane šanci zpracovat i ta šťastnější období života hlavní hrdinky. (01.02.2023)

Poměrně povedené historické drama ve stylu seriálu Koruna, ale vizuálně se to chvílemi blíží Bridgetonu, bohužel. Některé scény vypadají opravdu pěkně (např. svatba, záběry davů v ulicích Vídně), ale občas se zde objevují momenty, které působí uměle a příliš moderně. Kostýmy jsou zde taky občas příliš extravagantní, a celé to působí, jak to říct, hipstersko-netflixovsky (cením, že tvůrci nepodlehli přílišné korektnosti a uměle sem nenatlačili problémy LGBT, aby zde za každou cenu byly) a díky vizuáli chvílemi uměle, i přesto že scénář není vůbec špatný a herci výborní (až ne Maximiliána, tato postava je celá hodně extravagatní, což možna i byla, ale postava na mě působí karikaturně a přehnaně, alespoň ze začátku). Nejvíce se mi na tomto seriálu líbila hudba a představitelka hlavní role, která byla nesmírně sympatická (poslední dobou jsou hlavní ženské hrdinky většinou hrozně nesympatické a tvůrci mají potřebu z nich udělat muže, a celé to působí vetšinou neautenticky a tlačeně, viz. např. Galadriel). 3,5* (30.09.2022)

Hojně se tu rýpe do historických nepřesností, ale tohle není dokument. Já bych proto chtěla vypíchnout věci, které jsou historicky ba naopak velmi povedené a nikde jinde se neprezentují. Seriál rozhodně nepovažuji za urážku Habsburků, ale za současné vyobrazení po revolučních let 1848, podobně jako The Crown.               Alžběta, Eržebét raději, vskutku něměla ráda oslovení Sissi a dodnes se neví, jak vzniklo - nejvíce se kloní k zvlástně psanému L v podpisu - Lissi. A opravdu měla MODRÉ oči, i když to z fotografií či portrétů není zřejmé. A děkuju, že to není žádná další Romy Schneider. Zobrazení Maxiho je dle mě nejpovedenější. Přesně takhle jsem si ho představovala - progresivního liberálala s císařkými ambicemi, oblíbeného, který v Mexiku chodil v kožených kalhotách, aby se přiblížil lidu v roce 1866 - to si Franze Josefa nepředstavíte :) Ale přilíš nedohlížící důsledkům, lehkovážný. Žofie mohla mít kulatější postavu, ale ano, to je ta žena co se provdala za ambice! Být za matku císaře! (Avšak když někdo z rodiny stonal, vždy ho opečovávala ona SAMA). V reakci na komentáře zde - ano, kolavaly zvěsti, že první dva synove jsou potomky Švedského krále Gustava IV. Adolfa či syna Napoleona II. - "Orlíka" - stačí si pustit Toulky českou minulostí na Českém rozhlasu 2 :) Pro - nehabsburský zjev obou princů (absence typického velkého spodního rtu). Proti - Žofiina velká zbožnost. O Luziwuzim jsem nikdy nepřemýšlela jako o dítěti, ale potrét jediného přiznaného arcivévody. co je na kluky, je též povedený. Hraběnka Esherházy ve mě vytváří úplně stejné pocity odporu jáké měla Alžběta :) (06.10.2022)

Je to taková německá verze The Crown (z rakouských dějin), která příliš nezaostává za svým britským předobrazem (a docela bezostyšně ho místy kopíruje, hlavně hudbou) . Je tady víc romantiky a intrik na úkor politiky (i když  se to s dalšími díly stupňuje a dojde i na oblíbený historický kolorit - ruské vojáky na hranicích). Má to špičkové herce (zejména Melika Foroutan coby císařovna matka), kameru i výpravu a kostýmy, na kterých je vidět každé utracené euro  (je znát že to není točené po studiích ale na skutečných historických lokacích). Hodně potěší velká historická přesnost do poměrně malých detailů jako je jizva na Františkově krku po nepovedeném atentátu z roku 53. Scénář je celkově chytrý s dobře napsanými dialogy a konečně se snaží odvyprávět známý příběh i s depresemi, ne jako ta červená knihovna s Romy Schneider. (29.09.2022)