Skupinový portrét s dámou

Jugoslávský režisér Aleksandar Petrovič úspěšně převedl na plátno stejnojmennou knihu od Heinricha Bölla. Jedná se snad o první film, kdy válku vnímáme očima obyčejných Němců, kteří přes všechny válečné útrapy chtěli žít obyčejný život a zamilovat se třeba do cizince. Třeba do ruského zajatce ve vazárně smutečních věnců. ... Romy Schneider si s chutí zahrála roli Leni, a to už jen pro to, že jako Němka vždy cítila potřebu vystupovat v protiválečných filmech a tím aspon trochu smýt vinu Němců za druhou světovou válku. ... vytknul bych snad jedinou věc. Velkou část filmu Romy Schneider představuje dívku něco málo starší dvaceti let. V roce natáčení jí však bylo už 37. Dvacetiletou sice hrála uvěřitelně, nicméně tvář 37 leté ženy skrýt nemohla ani za ten nejlepší makeup. (05.02.2010)

Velmi zajímavý příběh. Ústřední milenecké dvojici byl dán, možná schválně, trochu malý prostor, inu, když se tvoří dějiny, není čas na lásku.!? Autor tím chtěl jasně vyjádřit to málo, co těm dvěma zamilovaným zůstalo a co mají. Ta zdrcující ohavnost strachu z toho, že odkudkoli může kdokoli přijít a zlikvidovat jejich jediné štěstí a on přišel.! Paradoxně až po válce, v době míru. Jedna z postav filmu to tam říká: "On přežil léta ústrku v pracovním táboře a válku, ale nepřežil internační tábor v době míru a neválčení.! " Nějak tak je to tam podáno. Zkrátka dobrý film, který určitě stojí za shlédnutí. (29.07.2011)

Romy Schneider se zdánlivě práce v německém filmu začátkem 60. let vzdala, ale mnoho jejích pozdějích rolí beztak vznikalo v typických západoevropských koprodukcích Francie, Itálie a (Západního) Německa. Historická freska Gruppenbild mit Dame byla koprodukcí (Západního) Německa a Francie. Předlohou byl román tehdy velmi populárního Heinricha Bölla, nositele Nobelovy ceny. Tématem bylo (opět) vyrovávání se s časy nacionálního socialismu. Protagonisty byly obyčejní lidé zažívající nelidské příkoří. Poselství bylo jasné, návrat slavné herečky byl velkou událostí. Přesto se nepodařilo filmem dostatečně ilustrovat celou košatou ságu s mnoha složitými vztahy mezi postavami, které se neúprosně vlivem války změnily až k nepoznání. (03.10.2021)

Úhledný film, z nějž mi dojem kazil Galabru. Zde, v roli slizkého zahradníka, zcela neuspěl, zahradník se zkrátka nemůže pitvořit stejně jako četník. A celkový dojem nedokázala napravit ani přítomnost Romy Schneider. Příběh se stával chvílemi plytký, takže nebýt Rominy, celkový zážitek by byl prachmizerný, ale ta ženský sakra uměla, škoda jí. (18.09.2011)

Jak je u Petrovičových filmů zvykem, i Skupinový portrét s dámou je nejpůsobivější v momentech, kdy hraje hudba - na její výběr a spojení s obrazem má tento rejža opravdu skvělý cit. Samotný příběh je ale podáván poněkud zvláštním způsobem. Důraz není kladen na nějaké podrobné vykreslování situace, ale spíše na podávání jednotlivých scén jako jakýchsi vybraných atmosférických okamžiků, které jsou součástí širšího období a kontextu - na to se už ale Petrovič nezaměřuje. Tento styl podávání informací může mít vzhledem k divákovi pozitivní i negativní účinky, u mě to zůstalo tak nějak na půli cesty. Na filmu je mimo jiné zajímavá i kombinace jugoslávských a německých "fassbinderovských" herců, vidět v jednom filmu Raaba a Zeplichala společně s Batou Živojinovičem nebo Milenou Dravič je opravdu nezvyklý zážitek. (15.01.2014)