Padlé ženy

Snímek o mučení, trýznění a ponižování nevinných, odvržených dívek a žen zfanatizovanými jeptiškami? Hm, rozhodně zajímavé, výborně natočené a skvěle zahrané. Jeden z těch filmů, které vás chytnou za srdce v podstatě už od začátku, postupně přidávají na intenzitě a ani na chvíli neuhnou z cesty, kterou se vydaly jít. Chvílemi vyloženě drastické a žaludek obracející. Trošku z toho čouhají teze a chybí i nějaká nosná hlubší myšlenka, která by z toho udělala něco víc než "jen" drásavou a emočně naléhavou přehlídku nespravedlivého a nesmyslného trestání a utrpení, ale pořád se jedná o špičkové drama, které nechá málokoho chladným. Ještě tak před pěti lety bych z toho byl totálně na větvi, teď už jen oceňuji bezchybnou filmařinu a působivé zpracování kontroverzního a divácky vděčného tématu. V každém případě však stojí za vidění, to je doufám jasné. 80 % (05.09.2008)

Hodně smutný film o tom, co se dělo v Irsku asi tak zhruba před 50 lety. Dívky, aniž by něco hrozného provedly byly mnohdy proti své vůli posílány na " převýchovu " do kláštera, kde však nacházely mnohdy jen tvrdou práci, hrubé zacházení a řeholi, která trvala mnohdy po řadu let. Pokud je tento příběh opravdu pravdivý, tak pobyt v tomto zařízení musel být naprosto zničující, hlavně na psychiku, tehdy úplně mladičkých dívek. A málem bych zapomněl na Geraldine Mcewan, ta totiž dokázala, že to není jen ta naprosto pohodová slečna Marplová, jak ji zná většiny lidí. Její matka představená byla naprostým ztělesněním zla, v zařízení, které mělo poskytovat úplný opak. (03.11.2014)

Tak tenhle irsko-britský film mě dostal tak, že mi ještě dlouho potom naskakovala husí kůže, když se mi znovu a znovu vybavovaly některé momenty a jeho atmosféra… Možná o to víc, že film byl natočen podle skutečných událostí. Katolické Irsko šedesátých let a klášterní polepšovna, či spíš něco jako pracovní koncentrák pro ženy, které (třeba ne vlastní vinou) nevyhověly dobové představě o čistotě a počestnosti. Zvrácený Islám – „hadra“. Tady ovšem v „príma křesťanském balení“ – speciální evropská verze úchylného pojetí morálky… Přiznám se, že jsem u něj místy i brečela a místy přepínala televizní kanály, když už to šlapání po lidské důstojnosti přesahovalo pro mne snesitelnou mez. Na druhou stranu jsem byla zase hrozně zvědavá, jak to všechno dopadne… Je to jeden z filmů, kde děj rozhodně není předvídatelný. Navíc se některé pasáže snažily krutou skutečnost natolik zjemnit a snad jenom naznačovat, že mi pár věcí docházelo vlastně až zpětně. Pointa celého filmu se podle mě docela shoduje s výsledky jednoho psychologického experimentu (kde skupina univerzitních studentů měla na pár dní "hrát" na odsouzené a bachaře - lidé s absolutní mocí po čase natolik zbrutálněli, že byl pokus předčasně ukončen)… (25.03.2009)

K tomuto filmu jsem se dostal díky odkazu ve skvělé knize Richarda Dawkinse „Boží blud". Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství. Jak řekl nositel Nobelovy ceny, fyzik Steven Weiberg: Náboženství je urážka lidské důstojnosti. Když vás někdo přinutí věřit v nesmysly, dokáže vás také přinutit páchat zvěrstva. Voltaire. (30.12.2011)

Výborne natočený a odohraný film so silným námetom. Je neskutočné, že sa toto dialo ešte pred pár rokmi pod záštitou svetového náboženstva. A kto vie, možno sa niečo také, pod rovnakou zástavou, stále ešte aj deje. Film vo mne zanechal jeden neskutočne silný pocit - hnev. Hnev na toľkú absurdnú nespravodlivosť páchanú v mene kríža. Miesto lásky sa rozdáva iba trápenie. Tak to dopadá, keď si niekto uzurpuje právo na morálku a potom ho násilím presadzuje, ako keby na svete existovala iba jedna pravda - tá jeho. (19.11.2013)