Duhový luk

Seriál, který se stal legendou. A nikoli bezdůvodně. Spisovatel a filmový scénárista Karel Valtera (1937 – 2010) ve svém dílku rozpřádá atraktivní dějovou osnovu, která, situována do lůna impozantních slovenských a polských velehor, vyvolává dráždivé, neklidné napětí, s nímž tvůrci budují krok za krokem vzrušivou atmosféru plnou zvratů a nečekaných momentů. Příběh z minulosti, v němž ožívají vzpomínky na konec války, který se neobešel bez dramatických událostí, je propojen s osobním životem hlavních protagonistů, přičemž všechny vztahové peripetie tu neslouží jen jako obvyklá vějička diváckých preferencí, ale rozkrývají dosud neujasněné vnitřní konflikty těchto osob. Tato autenticita byla stvrzena také obsazením populárních českých, slovenských i polských herců, z nichž mnozí využili účasti v tomto seriálu k jistému vybočení ze zavedeného stereotypu – to platí nejen u Květy Fialové, jejíž poněkud nepřístupná lékařka žijící v nevyhovujícím manželství je svrchovaně civilní, nepatetickou rolí, která se vymyká obvyklé hereččině šarži, ale také u Martina Růžka, jehož Werner je neobyčejně plastickou studií člověka poznamenaného válkou, či Josefa Kemra, který svého tragikomického ochmelku vystihl i na malém prostoru, jež mu byl vymezen, v několika přesných tazích. U polských herců, především v případě Stanisława Mikulského, působí rušivě nevhodný dabing (proč ne Vladimír Brabec?), který jejich postavy činí tak trochu komickými. A ano, seriálu by nepochybně prospěla nekompromisní ruka páně střihačova, řada scén je zbytečná či zbytečně zdlouhavá. Ale jinak tomu nelze v zásadě nic vytknout – exteriéry jsou i po letech uchvacující a kameraman Pávek dokázal zaznamenat zrádnou krásu horských masivů v rozmáchlých celcích, jejichž monumentalitu stvrzuje také výrazná Liškova partitura, jedna z nejlepších. V porovnání se současnou zmetkovou seriálovou produkcí Duhový luk obstojí se ctí. (02.07.2022)

Zapomenutý koprodukční seriál ze začátku 70. let minulého století který popisuje sice fiktivní ale ne zcela smyšlený příběh. Detektivní zápletka na pozadí Tater nabízí dnes už značně vybledlou část historie 2. světové války a především události které následovaly po ní v Československo-polském pohraničí. Ve třináctidílném seriálu oživají stará tajemství i nové křivdy.Dílo je samozřejmě poplatné době svého vzniku ale krimi zápletka není vytvořena úplně mimo realitu .Když k tomu přidáme plejádu tehdejších hereckých hvězd jako Stanislaw Mikulski, Květa Fialová, Martin Růžek, solidní hudbu a krásu slovenských velehor, tak dostaneme docela zajímavý retro příběh který je možné shlédnout zde: http://www.dailymotion.com/video/x5viocs (18.02.2018)

Na seriál jsem čekal desítky let, ale evidentně jsem trpěl retro optimismem i když jsem žádnou pecku nečekal, ale tohle je fakt strašný...Nekonečné natahování scén bez obsahu... mlácení prázdné slámy.. Jediné co za něco stojí je hudební motiv, ten je ale natolik nadužíván, že při třetím dílu ho máte plné zuby.... (31.08.2021)

Shlédnuto po mnoha letech jako nostalgická vzpomínka na mládí, kdy jsem to jako děcko spolu s rodiči prožíval, avšak nyní mne již tento seriál nedokázal vtáhnout. Teď jsem viděl vcelku nudnou, utahanou záležitost s příliš dlouhými, často nic neříkajícími záběry kamery, nepříliš záživným scénářem i dialogy a s průměrnými hereckými výkony. I přes zklamání jsem rád, že jsem  si tento legendární seriál připomněl. 45 %. (30.10.2022)

Slabučké. Pořád se jen někde chodí, pomalu, všechno je až bizarně natahované. Obzvláště pikantní je to pak u "bojových" scén, kdy vojáci pod palbou jdou v zástupu jako ovce na porážku jen co noha nohu mine. Občas někdo zasažen spadne a ostatní nezájem. Možná kdyby to vzal do ruky někdo jiný, udělal z toho celovečerní film... Takhle to byla jen nuda plná patetické hudby, hloupých dialogů a scén vedoucích odnikud nikam, které působí mnohdy značně dětinsky. Pozitivně lze hodnotit jen některé herce a krásné exteriéry. To ale není zásluha filmařů. (30.09.2021)