Šampióni

Úplně doslovná kopie peckovní španělské předlohy, která byla ale v mnoha ohledech několikanásobně lepší. Pro ty, kteří ji viděli, je pak tahle verze daleko za ní - humor je slabší, “retardi” nejsou až tak vtipní, osobití a charakterově ikoničtí a je to celé až moc “americké”. A fakt, že scénář kopíruje původní verzi slovo od slova a scénu od scény tomu taky moc nepřidává. Zbytečnost. (17.07.2023)

Mám pro bratry Farrellyovy slabost. Už když nám hned napoprvé nadělili Blbého a blbějšího tak se jednalo o lásku na první pohled. Myslím že nás posledních 20 let nikdo nedokázal zásobovat trapnějším a přitom stále ještě vtipným humorem než oni. Jenže se rozpadli. Peter šel točil ambiciózní podívanou a o Bobbym nebylo dlouho slyšet. Až doteď.... a musím říct, že to tam pořád ještě je. Taková ta vlídnost k outisiderům společnosti, kterých by se každý snob štítil . Tentokráte se tedy pohybujeme v prostředí mentálně postižených, které baví basketbal. Na scénu přichází Woody Harrelson (toho herce opravdu můžu) a nuda to rozhodně není. Samozřejmě je to opět zbytečně dlouhé, mohlo to být lepší atd. Jenže mě to prostě stačilo. 60% PS: Příští film Bobbyho Farrellyho si klidně dám s chutí znovu. (08.08.2023)

klasický příběh o tom jak jeden looser dostane za trest na starost trénink jiných looserů, aby si k sobě následně hledali a našli cestu o on si uvědomil co je důležité. Champions jsou v jádru hodně feel good sportovní komedie/drama, které sice jede podle šablony, ale nepřijde mi, že se Farrelly snažil o něco víc. Škoda zbytečně přetažené stopáže, protože jinak bych klidně šel i na čtyři,,,60% (04.06.2023)

Děj je moc hezký, milý. Ale trochu mi scházelo sžívání se s týmem. Nebylo znát ani na začátku že Woody přišel trénovat za trest. Hned se s týmem sžil a bral to vážně, i když neměl s lidmi s postižením žádné zkušenosti. Zkrátka mi tam chyběly takový ty klasický klišé který já miluju. Jen za to nedávám plný počet. Jinak velice příjemný, pohodový sportovní film, se skvělým Harrelsonem. (15.07.2023)

Woody a basket k sobě prostě patří. Strašně moc feel-good film, u kterého mám polovinu času tupej úsměv na rtech a zbytek se nahlas směju. Vtipný, hrozně milý a i přes řádnou dávku klišé jsem si Šampiony náležitě užil. Je vidět charakterový posun postav, chemie mezi jednotlivými protagonisty funguje a baví. Basketu je zde také dost, co víc si přát? PS: Až teď zjišťuju, že jde o remake španělského filmu. (19.04.2024)