Los pajaritos

Na svoji třetí středometrážní zkušenost s Antoniem Mercerem jsem se po filmech La Cabina a La Gioconda está triste hodně těšil a bohužel to tentokrát nesplnilo očekávání. V souladu s výše zmíněnými filmy je na začátku nastolena chmurná premisa, a sice masové vymírání ptáků ve velkých městech vlivem rapidního rozvoje provozu a průmyslu a s tím spojeného znečištění ovzduší. Následně však film přejede na vedlejší kolej a po zbytek stopáže se střídavě soustředí na eskapády seniorského páru při snaze o udržení si čerstvě zakoupených kanárů. Doufal jsem, že alespoň v závěru se vše ve zlé obrátí, nicméně marně. Chmurné, občas až groteskní ladění příběhu spějící k prosté, absurdní ale naprosto zdrcující pointě bylo tím hlavním co činilo oba výše zmíněné filmy unikátními. Tady to z větší části chybí, a namísto toho zde za mimořádně otravné hudby poskakují dva přiblble se tvářící důchodci a zažívají naivní scénky jak vystřižené z Mladého hlasatele. Hádám, že vinu na tom nese momentálně chybějící scénárista José Luis Garci. I když by se tak z mého odsuzujícího popisu mohlo zdát, není to nakonec vůbec tak špatné. Má to pěknou kameru, vyzařuje z toho nakažlivě letní atmosféra a občasné záblesky lidské solidarity i trapnosti. Pokud se divák obrní proti jisté míře infantilnosti, zosobněné ve dvojici hlavních postav, může si to asi i docela užít. (30.01.2021)