Barva ráje

Je to lepší než Božské děti, stejně jako tam i tady jsou mladí herci bezprostřední a vynikající. Jinak je to místama pěkná kýčovina. Hodně se tam běhá a hodně se tam běhá po rozkvetlejch loukách, všeobecně se to odehrává v nádhernejch scenériích, jo a moc se tam nemluví, no prostě film pro tebe Janí. Scéna u kurníku je pak ukázkou ryzího filmařského sentimentu brrr. (21.06.2011)

Na můj vkus až příliš koncentrovaně namíchaná dávka emotivních prvků. Slepec, navíc dítě, pomáhá zvířátkům, neustále čte z přírody, hraje s si s dalšími dětmi, zapláče si, má ošklivého otce, který prozře, ale příliš pozdě, má hodnou a obětavou babičku, všude spousta květin, létající peří, slzy, smích... film se snaží na každém kroku působit tak emotivně, že jsem jej paradoxně vnímal až příliš chladně (vyjma dvou opravdu silných scén - v normální škole a zpověď u tesaře). Když k tomu přidám ještě drobet nejednoznačný závěr... nemohu osobně hodnotit lépe. Při srovnání s nejspíš jediným dalším Íránským filmem, který jsem viděl - Lakposhtha hâm parvaz mikonand/ I želvy létají (taktéž stojí na výkonech dětských představitelů a emocemi nešetří), vítězí u mě jednoznačně želvy - jistě na tom má podíl také válečné prostředí s až mrazivou aktuálností. Každopádně co mají tyto dva filmy nejvíce společného, jsou naprosto výborné výkony dětských představitelů. (22.08.2005)

Od čoho sa líši tento film od holywooodskych trhákov? Je to príšerne jednoduchý film s minimálnymi výdavkami a s bežnými ľuďmi, ktorý podali neraz hodnovernejší výkon ako niektoré filmové hviezdy. Barva Boha je film, ktorý skrýva v sebe hlbokú myšlienku s veľmi silnými a prepracovanými momentmi, spomeniem tu pobyt v normálnej škole, rozhovory s prírodou, beh po lúke, samotný koniec a ten veľmi pôsobivý a pochmúrny rozhovor s tesárom. Podobné filmy: filmy od režiséra Majid Majidi. (02.01.2011)

Silný príbeh, plný emócií a smútku. Je strašné, keď dieťa zavadzia svojmu rodičovi, nehľadiac na to, či je zdravé alebo choré. Len tie choré to vnímajú ešte intenzívnejšie, pretože tej lásky potrebujú viac a keď jej niet, tak je to potom len veľké trápenie... Za najsilnejšiu scénu považujem dialóg chlapca s tým slepým učiteľom tesárom. Tam bola vlastne pár vetami a veľmi emotívne zhrnutá celá podstata tohto smutného námetu. Páčilo sa mi aj prostredie iránskej vysočiny, ktoré spolu s pekným soundtrackom a slušnou réžiou, umne dotváralo chlapcov smutný osud. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.06.2017)

Až dosud jsem o íránské filmografii nevěděl zhola nic, ale teď, po shlédnutí dvou filmových skvostů Božské děti a Barva ráje jsem unešen. Tedy zatím alespoň z tvorby Majida Majidiho. Ten člověk dokáže s naprosto jednoduchým scénářem pracovat tak, že na konci je vynikající film. Nemám ponětí, jakým způsobem probíhá výběr herců do jeho filmů, ale každopádně má Majidi skvělý čich na vynikající herce, zejména ty dětské. Jejich výkony jsou tak opravdové, tak skutečné, že z toho člověk až zůstává v úžasu stát. Tento film to potvrzuje beze zbytku. Navíc je děj podpořen i nádhernými hudebními pasážemi, které jen umocňují celkový prožitek. A propos: Mnoho lidí, kteří mají o Íránu nějakou utkvělou a zakořeněnou představu, asi překvapí krajina, v níž se valná část děje odehrává. V mnoha směrech totiž důvěrně připomíná tu naši dobře známou českomoravskou zemi. (24.06.2003)