Metóda Markovič: Hojer

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)

Krásné a zároveň i velice mrazivé překvapení, tady se totiž povedlo vše na výbornou a tvůrci zaslouží velikánskou pochvalu.. Strhující příběh vyšetřování vražd mladých žen je propleten s dalšími krimi případy Jiřího Markoviče a na diváka doslova dýchá minulost ve všech detailech a drobnostech, to je prostě skvostně odvedená práce.. Výborní herci zaslouží smeknutí klobouku, Petr Lněnička a Petr Uhlík hrají fantasticky, jen dodám, že i všichni ostatní se mi moc líbili, např. Dano Heriban, Michal Isteník, Vojtěch Kotek.. Přijala jsem tuto sérii jako projevený obdiv a úctu k práci kriminalisty Markoviče a lusknutím prstů jsem se připojila k fanouškům.. (02.03.2024)

Na Novu a její tvorbu je to určitě špička i když první oddělení a Devadesátky jsou pořád někde v dáli. Rozjezd a finiš trošku slabší, protože to jsou vesměs (hlavně ten první) díly o Hojerovi bez Hojera, ale jak je Uhlík na scéně krade si veškerý prostor pro sebe. Oproti tomu ty vedlejší linie mě moc neoslnily a celé to trpí tím, že je to poněkud přestylizované a co se zakončení týče, tak některý věci bych si tam dokázal i dobře představit a obešel bych se bez jejich doslovného zobrazení, protože mi to přišlo skoro zbytečný a jak to celý dopadne víme stejně už dopředu, ale pokračování Metoda Markovič : Straka se určitě nebráním. Je fajn, že tyhle starý klasický kriminální případy kde je ještě velký potenciál na filmová nebo seriálová zpracování konečně někdo vytahuje a třeba se jednou dočkáme i mnou tolik očekávaného Mrázka. Takže na počest nejvíc vykouřených cigaret co jsem kdy kde viděl si jdu taky jedno redko zapálit a na našeho nejslavnějšího kriminalistu abych teda nebyl za kverulanta přihodím těsně ty 4* a k tomu 70% (03.03.2024)

Když jsem si zkušebně předplácel na 3 měsíce Voyo, bylo to spíš ze zvědavosti než že bych oekával, nějakýho filmově seriálovýho ježíška plnýho skvělých diváckých zážítků, ale přišel šok. Nova má na Voyu fakt hodně kvalitní kousky a tenhle seriálek, je jedním z nich. Originalní způsob vyprávění a ještě originálnější postavy. Vlastně celou dobu jsem byl jak v šoku. Z práce Jiřího Markoviče, z případu který se prolínal všemi díly a nejlepší na tom byla ta nenápadná proměna z kriminálky do psychologického dramatu. Pět nemůžu dát, protože na Adama Mišíka mám těžkou alergii a jeho postavu by zahrál i štaflík a špagetka líp o tom že on má herecký talent mě nikdo nikdy nepřesvědčí jedině on, ale to se zatím neděje. Všechno ostatní je však na vysoké úrovni (01.04.2024)

Dosti povedená variace na Fincherova brilantního Mindhuntera, ve které namísto nažehlených obleků, západních aut a nablýskaných trávníků stojí v popředí opar socialistického Československa. Celé vyprávění je zaplaťpánbůh téměř oproštěno od politických proklamací, což dává více prostoru k vyniknutí formálního zpracování, které je nesmírně vymazlené. Takhle kvalitní retro, které vypadá ryze filmově, tu dlouho nebylo. Vedle té prvotřídní formální stránky je to zatraceně dobře napsané, důvěrný vztah obou hlavních postav působí naprosto autenticky. Implementace behaviorálních metod vyšetřování do komunistického aparátu 80. let asi nemohla dopadnout lépe. Petr Uhlík excelentní. [90%] (06.03.2024)