Balada o siedmich obesených

Reportáž psaná na oprátce na ruský způsob podaná z pohledu pěti politických a dvou kriminálních delikventů odsouzených k nejvyššímu trestu. Výjimečně silná látka a výborné herecké obsazení. Poslední dny a hodiny před popravou, poslední slova a poslední loučení. Snad jen poněkud divadelní režie to lehce potápí do čtyřhvězdičkového hodnocení. Člověk se přímo sugestivně dostane do prostředí carského Ruska i s jeho pojetím spravedlnosti. Celkový dojem: 85 %. (23.03.2014)

Velice zajímavý počin slovenského režiséra Martina Hollého nabízí psychologický náhled do sedmi hlav, které se co nevidět budou houpat na provaze. Co se honí v myslích lidí odsouzeným k smrti, co je motivovalo k jejich činům, za které teď ponesou následky, utržky z jejich zatýkání, to vše naleznete v této hodinové adaptaci povídky Leonida Andrejeva, kterou rozhodně můžu doporučit ke zhlédnutí! A jen taková malá poznámka závěrem – Emília Vášáryová byla kus! :-) (05.02.2013)

...viděl jsem tu přerody a zvraty televizního formátu do velkého filmového a naopak. Jakoby Hollý - velký režisér chvílemi podléhal Hollému - lehce nadprůměrnému dítěti své doby (a naopak). Nejslabší pro mne je začátek až někdy po proces - člověk vidí tu studiovou kašírku ze sedmdesátek a vybaví se mu "televízne inšcenácie" každé pondělí večer a nejen ty - prostě celá ta "žánrová" produkce, kam se dají pro podobnost zařadit i věci cizí, ne-československé (Zuawského Píseň triumfující milosti například...). Zajímavé tohle pro mne začalo být ve vězení - Hollý si musel neuvěřitelně vyhrát se střihem, je to minuciózní a Robbe-Grilletova lekce je opravdu znát - zoomy, retrospektivy, zvuková stopa... A propos - hudba - je to celkově jeden ze slabších Liškových výkonů - jsou zde ozvuky Markety a Ovoce stromů, pověstná schnittke-ovost (na csfd.cz je konečně správně česky jako Šnitke!) prosakuje jen chvílemi, když do toho Kühnův sbor tak nepere; Mělo to být jako pravoslaví a podobně jako v Marketě (tam skrz gotiku) to tvoří atmosféru. Pravoslavně to ale moc nezní - pravoslavná hudba nebývá tak tvrdá - a chvílemi je to i kvůli textu mše příliš doslovné - aspoň mě to iritovalo a dodávalo to celku pachuť staroby... Velkou výhodou filmu je stopáž - víc by to neuneslo. Nejsilnější je z něj závěr - obrazově je to něco mezi Jancsóem a Vláčilem, sošné, krásné, vyvazuje se to ze společenské tématiky, zde je Film! (29.12.2011)

Podle povídky od L. Andrejeva vrcholný snímek Martina Hollého, vrchol slovenské tvorby a vůbec skvělý emočně silný filmový zážitek za poslední dobu. Všude s filmu na vás dýchá taková temná a velice ponurá černobílá atmosféra, vynikající a výstižná Liškova hudba a po vizuální stránce je film také velice dobře zpracovaný. Dále velice dobrá Szomolányiho kamera ale také střih a velice přesvědčivé reálie, a tech pět spiklenců resp. sedm odsouzenců své role zahrály také skutečně velmi přesvědčivě. Film sám o sobě představuje hluboký ponor do vnitřních vztahů a jejich vazeb, pocity tužby a vzpomínky a vůbec odlišné postoje odsouzenců k otázkám života a smrti. Opravdu silný film, zvláště v závěrečné scéně popravy se však poznání o rovnosti a potřeba sounáležitosti lidí před smrtí stává o něco očividnější. (16.06.2007)

"Povedz Verner, naozaj jestvuje smrť?" - "Neviem, Musia... Ale myslím si, že nie." Perfektná adaptácia vynikajúcej novely Leonida Andrejeva. Sugestívny a veľmi silný pohľad do myslí rôznych ľudí odsúdených na smrť. Film nijako nerieši, či si to dotyční naozaj zaslúžili (medzi odsúdenými je aj vrah a zlodej), ide mu proste o čo možno najvernejšie zobrazenie psychiky hlavných postáv, ktoré vedia že ich na svete už nič nečaká a snažia sa s tým nejako vyrovnať. Niektorí vzdorujú hrdo (Golovin, Táňa), iný podlieha bezbrehému zúfalstvu a úzkosti (vrah Ivan), ďalší pociťuje strach (Kaširin), niektorí sa odmietajú so smrťou ako takou zmieriť (Verner, Musia) a posledný zakrýva pocit existenciálnej úzkosti klaunskou maskou (cigánsky zlodej). Na relatívne malej ploche sa odohráva výrazne emocionálne zafarbený psychologický súboj, proti niečomu, čo je odvekou a nezničiteľnou súčasťou ľudského života. Pôsobivosť tejto depresívnej drámy podčiarkuje mrazivá, pod kožu sa zarývajúca hudba, geniálni herci (Kiš, Grúberová, Mistrík, Vášáryová...) a emóciami nabitý záver (pohľad na odsúdených, bezmocne hľadiacich na pohojdávajúce sa slučky je neuveriteľne mrazivý). Jeden z tých filmov, pri ktorých si uvedomíte, čo v skutočnosti znamená slovko "smrť." a pravdepodobne jeden z najlepších (česko)slovenských filmov. Večná škoda, že dnes slovenskú kinematografiu tvoria skôr pofidérne seriály a na točenie filmov, ktoré by chceli ukázať trochu viac, než Marcina a Krausa trápne šaškujúcich v Susedoch, sa zatiaľ nejako nedostáva. 100% (11.06.2009)