Saltburn

Saltburn je falešný hráč. Celou dobu nakládá kinky bizáry, moc to nedává smysl v intencích reálné psychologie, ale vy to tomu odpouštíte, protože - jak řekla kamarádka: "AaaAAAaaeeeeAAAAeeee, Jacob Eloordiiiii!" A pak na konci v posledních pěti minutách film přeřadí rychlost a najednou se snaží být chytřejší a šokovat vás nějakým psychologickým twistem. A asi záleží, jestli mu to sežerete, že to bylo poctivě připravené a budované. Já spíš ne, a souhlasím, co tu píše kolega*yně dO_od: All style, no substance. (03.02.2024)

Ve své druhé polovině výborné drama s excelentním hercem Barrym Keoghanem. Je skutečně slast ho zde vidět! A zároveň je to i děsivé. Bohužel ale také jde o film, kde od poloviny víte, kam to celé bude směřovat a jak to skončí. Jenže než k tomu konci dojde, budete muset přečkat tunu zbytečné výplně. Kdyby toto drama (komedie to fakt není) mělo 90 minut, skákal bych do nebes! Kdyby mělo 100 minut, ještě bych mu udělil čtyři slunce. Ale 127 minut je prostě příliš! To a závěrečné ukázání toho, co stejně všichni pochopí a už i ví, sráží u mě hodnocení na výsledných: 70%. (18.01.2024)

Zvěsti o kontroverzích a excesech se za mě nepotvrdily, Saltburn je velmi klasicky vystavěné vyprávění postavené na zrcadlení dvou ústředních postav a také dvou třídních světů, které se po dvou třetinách obrací na hlavu a poodkryje pravé záměry (jež zcela vysvětlí až v závěrečné polorekapitulaci). Podmanivě stylizovaný film o tom, jak dogmatizované boháče jejich okolí podprahově využívá, jehož satirickou artikulaci povyšuje na hutnou psychologickou partii hlavně Barry Keoghan - nelepší herec své generace, který ještě dokáže velké věci. Tady mu navzdory nečitelnosti jeho postavy snadno propadneme, jelikož slouží také jako objektiv do světa přetvářejících se školních institucí a ne tak pozérského prostředí majetné smetánky, která si svou pozici alespoň přiznává. Motivace infiltrujícího se hrdiny sice nejsou úplně jasné, ale jednotlivé postavy tu stejně jsou jen nositeli vnějších významů a nelze je brát úplně vážně. Spojení temného dramatu, ironie a cynismu je každopádně moc povedené a rád se k tomu někdy vrátím. Nemluvě o tom, co i v menších situačních rolích svedou herci jako Richard E. Grant nebo Rosamund Pike. (02.01.2024)

Emerald Fennell se zaskvěla již svým debutem, díky němuž posbírala řadu cen. A jak víme, potvrdit úspěch a dosažení nějakého cíle bývá mnohdy mnohem složitější. Jí se to evidentně povedlo, byť těch cen Saltburn neposbíral. Nabídl však neotřelý, nekonvenční, místy dekadentní filmový zážitek pro filmové fajnšmekry. V první polovině jsem se nestíhal smát nad salvou odzbrojujících vtipných hlášek. Film hlavně funguje jako perfektní celek - rafinovaný scénář, skvělá kombinace humoru i vážnosti, střih, kamera, kostýmy a v neposlední řadě bravurní herecké výkony. Barry Keoghan tyhle role umí a zvládá na výbornou, Jacob Elordi potvrzuje kvality silné party z Euforie, kde patřil hned k mým oblíbencům a Rosamund Pike opět září. Nerad bych samozřejmě opomenul většinou vždy distingovanou Carey Mulligan, již jsem tady téměř nepoznal. Možná časem zvýším na plný počet. A k závěru - nějak se nám s tím tancováním roztrhl pytel - začal to Mads v Chlastu, pokračovala Laia Costa v Un amor a Barry Keoghan laťku zase zvedl a povýšil na jinou úroveň... (31.03.2024)

Nemůžu si pomoct, ale přes kvalitní řemeslo mě to vlastně ničím nezaujalo. Moc to připomíná mix filmů a knih které, samy o sobě, dané motivy zpracovávají o poznání lépe+ mám nějakej problém s xichtem B.Keoghana a dvě hodiny na něj koukat v jeho nejodpudivějších kreacích bylo fakt utrpení (zkouším to ale do hodnocení nepromítat). (24.12.2023)