Jabu no naka no kuroneko
Kuroneko
Obsahy(1)
V bambusovém lese umírají samurajové. Jednomu po druhém se v tmavé noci zjevuje krásná dívka v bílém. Pokaždé se nechá doprovodit a nabídne znavenému poutníkovi odpočinek ve svém domě, který obývá jen s matkou. Během večeře se starší žena vytratí a po ní ta mladší muže svede. Druhý den je samuraj nalezen s prokousnutým hrdlem. Vládce Raiko vyšle do lesa svého nejstatečnějšího muže Gintokiho – hrdinu, který se právě po třech letech navrátil z války, ale místo domova našel jen popel. (dopitak)
(viac)Recenzie (29)
39. LFŠ ()
Duchařský příběh o pomstě ze záhrobí, a o tom, že není radno si cokoli začinat s duchy, byť by to byly duše vaší bývalé manželky a matky. Pravda Kuroneko svádí k srovnávání s Onibabou, ale já si myslím, že tento temně snový kaidan nemá mnoho společného s drsnou společenskou kritikou v Onibabě. ()
Viděno těsně po Onibabě, takže v porovnání s tímto veledílem vlastně nic moc... Každopádně - oba filmy mají leccos společného. Oba se odehrávají ve středověkém Japonsku v době války a hlavní postavy jsou u obou tři: dvě (zlé) ženy a jeden muž. A v obou snímcích hraje roli mystično. Vizuálně je Černá kočka snad ještě lepší než Onibaba, zvlášť záběry, kde se převaluje mlha, stojí za to. Slabší je film co se týče obsahu. Je totiž mnohem jednoznačnější, mystično je potvrzené a ne potenciální a tím ztrácí film část svého kouzla. A navíc je to místy trochu pomalejší, než by bylo zdrávo. ()
Když jsem si do sálu sedal, nečekal jsem ani v nejmenším, že uvidím něco takového. Snímek byl pro mě prvním setkáním se starší japonskou hranou tvorbou a doslova mě ohromil. Ani pořádně nevím jak hodnotit, protože nemám moc s čím srovnávat, ale zážitek to byl. ()
Japonské kaidany mi přijdou atraktivní a rád bych do nich více pronikl, takže se podívám i na Onibabu a nějaké další. Tomuhle filmu nemohu upřít vizuální působivost. Ovšem považoval bych to za atmosféričtější, kdyby to to fungovalo na vícero úrovních, které se navzájem podporují. Kéž by to bylo tematicky plnější a kéž by mě byť jen jedna postava zajímala. Obsah je příliš jednoduchý a postavy jsou příliš jednorozměrné - často jim nedochází to, co mně už dávno došlo. Z toho důvodu to působí utahaně a naivně. Strašidelné to naprosto nebylo. Úplnej konec je dokonce stupidní. ()
Atmoferickejšia, strašidelnejšia a s lepším príbehom z feudálneho Japonska. Kuroneko je po réžijnej stránke trošku slabšia ako mladší počin Onibaba no predčí ju tým čo som v týchto dvoch filmoch hľadal hlavne. Staré vyobrazenie ešte staršieho Japonského folklóru, histórie a legiend. Pri sledovaní som sa cítil ako v starom japonskom divadle. Oba filmy sa krásne dopĺňajú a škoda že nevznikla na túto tématiku trilógia. 88% ()
Hororovo ladena drama s prvkami klasickej tragedie. Opatovne v ramci japonskej kinematografie unikatna koncepcia ducha - ako sice pomstychtiveho prizraku, no zaroven s vlastnym svedomim a moralnymi sudmi. Film je sprevadzany vynikajucou minimalistickou mrazivou hudbou a niekolkymi naozaj "disturbing" prvkami, ktore mozu zavidiet aj mnohe dnesne filmy tohto zanru. ()
V poslední době jsem přišla na chuť starším japonským hororům. Možná znáte precizní Onibabu, což je v tomto žánru dost známej snímek. Od stejného tvůrce jsem včera shlédla Černou kočku a pokud se vám líbila Onibaba, tak doporučuju. Stejně jako v Onibabě jsou zde silnými prvky hudba, zajímavý kontrastní obraz, téma sexuality a ženské bestiálnosti. Byla radost se na to koukat a vidět poezii v obraze. Je to velmi stylizované, na dnešního diváka to může působit něco jako mezi hororem a pohádkou pro dospělé. 9/10 ()
Kaidany já rád. ()