Buzíci

Maximální zážitek. Od začátku až do konce. Taková francouzská, bezstarostná jízda, která jede úplně samospádem. Výborné, herecké trio, spousta situací, které jsou jako ze života a hlavně naprostá přirozenost a uvolněnost, která mi v dnešních dnech tak moc chybí. Prostě skoro bezchybná záležitost, s tehdy ještě velmi štíhlým Gérardem, které těch 42 let rozhodně nějak neublížilo. (26.05.2016)

Nejsem až tak velkým fandou lidských parazitů, kteří pouze kradou, loupí, ničí a ubližují, abych si tento snímek řádně užil. Kromě toho jsem s nepřizpůsobivými občany v každodenním kontaktu, takže hloupé chování a pitomé kecy pro mne nejsou tím správným oddychem na večer. Ale abych jen nehaněl, tak sexuální scény mne spolehlivě rozesmívaly a když chlapci ve druhé polovině snímku poodkryli i to své lepší JÁ, tak to celkové vyznění příběhu bylo vcelku pozitivní. (10.04.2014)

Jak nakonec Miou-Miou přece jen k nečekanému orgasmu přišla a Isabelle Huppert byla šťastně odháčkována. ___ Podivně si floutci Jean-Claude a Pierrot vykládali svobodnou existenci, hlavně v první polovině filmu. Tohle komediálně a eroticky podbarvený zachycení morálního úpadku s tehdy vycházejícími hvězdičkami filmu muselo být tenkrát asi opravdu docela skandální. Myslím, že v tý době to bylo odvážný i na Frantíky. (03.10.2020)

Když u nějakýho filmu čtu, že je kontroverzní, šokující, provokativní a podobně, tak očekávám nějakou samoúčelnou pitomost, kterou nikdo nechápe, ale každej tady radši dá 5 hvězdiček, aby nebyl za blbce. V případě Buzíků to platí asi tak z poloviny. Jako celek to je celkem zábavnej příběh o putování dvojice zlodějíčků po Francii. Jenže abych pravdu řek, tak všechny ty scény, kde hlavní postavy pořád s někym šukaj (dokonce si to rozdaj i spolu) a nebo aspoň o šukání kecaj, mi připadaly poněkud zbytečný a spíš mě ve filmu rušily. A dívat se na nahou prdel Gérarda Depardieu ze všech možnejch úhlů mě taky zrovna nebere. Film mě moc nenadchnul, ale ani vyloženě nezklamal. Jinak to, aby někdo spáchal sebevraždu tak, že si strčí bouchačku do kundy a zmáčkne spoušť, to jsem ještě neviděl :-) (23.06.2008)

Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše, nakonec můžeme mluvit zcela otevřeně, vždytˇ vše co je lidské nám není cizí a tak hned z kraje si přeložíme francouzský název filmu. No je to takový překladatelský oříšek, tohle to Valseuses, ve slovníku tento termín budeme hledat dost těžko, je to slangový obhroublý výraz pro varlata. Když nyní známe pravý autorský název filmu, asi tak už nějak pomalu začínáme tušit, že tento film ani po mnoha letech od jeho vzniku nebudou promítat na irském dívčím lyceu a že všchni co to zhlédneme utrpíme tu těžší, tu lehčí duševní újmu. Říci si viděl jsem to no a co! - si bude moci opravdu jen málokdo - takové už holt jsou filmy tohoto autora._____Režisér Bertrand Blier v Les Valseuses uvádí Gerarda Depardieua a Patricka Dewaere jako pár sociopatů, kteří se vydávají na anarchistickou cestu po Francii. Bylo by mylné považovat film za misogynistický i když nehoráznosti které se tam dějí ženám by k tomuto závěru mohly svádět. Daleko více je film libertariánskou ódou dekadence, písní nonkonformismu, vyznáním lásky vyděděným a finále v déesce opravdová hymna svobody a bezstarostnosti, je to provokující amorální svět Bertranda Bliera orámovaný uměleckou aurou. (25.06.2020)