Pravý breh, ľavý breh

Hollywoodsky happy end a kopec necností typických pre kinematografiu 80. rokov. Zdá sa, akoby to s postupujúcim časom naozaj vybledávalo do zabudnutia. Avšak samotný námet o postupnom uvedomení si človeka zameraného na zisk, že dá sa pôsobiť aj inak, hoci za cenu tvrdých protiúderov je stále platná. Pretože dnes je takmer každý hrdina a dokáže pomerne presne zanadávať na všetkých tých korupčníkov vo vláde, bankách a korporáciách. Avšak len málokto poukáže na konkrétnych zloduchov, pričom má tvrdenie podporené relevantnými dôkazmi. Okrem tohto všeobecne platného a filmovo vydarene zobrazeného problému (končiaceho vo filme divácky až príliš ústretovo) je dobre ukázaná aj paralelná ľúbostná línia. Advokát moralista sa zapletá s milenkou a musí čeliť nástrahám i v tomto smere. Zo strany manželky aj pomstychtivého bývalého klienta - inak takto cynického obchodníka, resp. úplne typického mamonárskeho hajzla dnešných dní. (25.11.2014)

Hustá atmosféra, Gérard jako sukničkář (ačkoliv okolnosti jeho chování jsou vykresleny pečlivě a divák tak chápe, že žije v nefungujícím vztahu, i když není jasné, kdo s nevěrou začal dřív), jeho krásná žena Carole Bouquet hraje pořádnou mrchu, o něco méně sympatická Nathalie Baye osudovou ženu. Ten odklon od profesionální advokátní etiky trochu násilný, ale jinak asi směřovat nešlo. Parádní dabing (nezvykle Viktor Preiss na GD) a samozřejmě také Karel Heřmánek jako druhý společník nejlepší advokátní kanceláře v Paříži a hlavně Ilja Prachař coby proradný president Pervillard (Bernard Fresson). Za mě palec nahoru, takových filmů je málo, a pochvala Cinemaxu, že nechali původní dabing. (31.05.2016)

Když jsem tento film viděl poprvé, byl jsem ohromen jeho přímočarostí a otevřeností. Druhé shlédnutí mě přimělo k zamyšlení o hranicích morálky, kam je možné zajít a neztratit sebeúctu ať už v očích ostatních a především v těch vlastních. Přestože film není právě nejnovější, jeho téma je stále velmi aktuální. Film rozhodně stojí za shlédnutí. (07.11.2010)

Vidím v hlavní roli Gérard Depardieu a očekávám vydařenou Francii. Ostatně jako obvykle u filmů z Francie, kteří jsou natočeny mezi sedmdesátými a osmdesátými. Tenhle ale vypráví hodně zajímavé téma (aktuální i dnes) tak, že ve dvou třetinách se neděje skoro nic. Gérard hraje penězi nasáklého právníka a pak prozře. Jenže jak jsou dvě třetiny nezáživný, tak poslední třetina se rozjede a je v ní jedna absurdní scéna vedle druhé. Nejdříve jsem nechápal, jak tam Gérard ťukne do auta a oni z toho udělají nehodu takovou, jako kdyby spadl s autem z padesáti metrového srázu. No a pak mě dostal závěr, který jsem očekával brutální, jak to tak na Francii bývá a nakonec jsem dostal bitku, která skončí dřív, než vůbec začne. Tomu, co ho Gérard mydlí totiž upadnou kontaktní čočky, tak je spolu hledají, pak si podají ruku a film ukáže titulky. (13.09.2014)

Příjemný je tu pouze mladý Depardieu. Jako herec. Jako postava advokáta je všechno tragicky špatně. Advokát nemůže takto zradit klienta. Příčí-li se mu. může od něj odstoupit, ale nemůže získávat důkazy proti němu a zostudit ho záměrně v médiích. Ve všech právních systémech by byl nejen pokárán advokátní komorou (jak se zde na okraj zmiňuje), ale zbaven licence a trestně stíhán. Zde se však staví jako vzor mravnosti (že občas zahne své ženě a zanedbává svého syna, tomu, zdá se, nijak nebrání). (23.11.2014)