Déšť

Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%. (26.01.2017)

Možná to přecením, ale dávám maximum. Velmi poetické, velmi citlivé, velmi reálné (pracovní podmínky na stavbách, vynášení kamenů z řeky), velmi jiné. Tím, že se jedná o iránský film o Iráncích a Afgáncích v Iránu, není doopravdy až do poslední chvíle jasné, jak příběh dopadne (jisté pouze je, že ne holywoodsky) a konec to svojí vysokou otevřeností vpodstatě potvrzuje. Domyslete si. ■ P.S. SPOILER!!! (malý spoiler) Zbírání vysypaných rajčat a podání uvázlé boty jsou nejerotičtější scény ve filmu. KONEC SPOILERU Zvláštní, ale doopravdy to působí eroticky. I díky nim dávám filmu maximální hodnocení. Jsou geniální (ale nevím, jestli tak budou působit na každého). (07.04.2012)

Všetečný a stále zasněný sedmnáctiletý Lateef (Hossein Abedini) se stará na jedné teheránské stavbě o zásobování dělníků - většinou před Talibanem uprchnuvších Afghánců. Když je kvůli novému uprchlíku Rahmatovi (Zahra Bahrami) přesunut na těžší práce, pojme k němu nenávist, avšak brzy objeví jeho tajemství... (10.03.2005)

Baran (je to příhodnější název filmu, více než otrocký překlad Déšť) je filmovou romancí na perský způsob. Ve spojení s Madžidim se píše o lidské čistotě, avšak výstižnější je mluvit o prostotě, kdy jsou malé, prosté, o mnohou větší šíří ochuzenější životy konfrontovány s doposud neznámými prvky a zkušenostmi, přičemž průvodními znaky prvního setkání s novými a neočekávanými aspekty mohou být strach a zloba. V kultuře, kde jsou světy mužů a žen výrazně odděleny, dokáže již pouhý náznak androgynní povahy vzbudit pocity vzrušení. Potom to jisté decentní odhalení utajované přítomnosti druhého pohlaví otevře dveře romantické obrazotvornosti a mladického idealismu. A ono rozdělení světů je také vlastního příčinou hlubšího, vskutku niterného prožitku citů. Madžidi poukazuje na aktuální sociální problémy a nebrání se ani velekrálovskému patosu, neboť tak praví pravidla globalizovaného filmového trhu. Hlavní postavou prostší perské romance je Latíf (Hossein Abedini), mladičký a životem doposud nepříliš zkušený pomocník na stavbě. Ta jeho jistá naivní divokost je v intencích intimního probuzení a stále ještě zachovaného idealismu náhle přeměněna v podstatu sebeobětování, byť již modifikovanou do praktičtějších kontur života. Hlavním objektem zájmu a zvědavosti perské romance je Baran alias Rahmat (Zahra Bahrami), nejstarší dcerka afghánského uprchlíka pracujícího na stavbách. Život není procházkou růžovým sadem, nýbrž řídí se zejména nutností a pravidlem o obstarávání obživy, tou nejzákladnější lidskou potřebou. Výraznou postavou příběhu romance je Memar (Mohammad Amir Nadži), rázný, přesto však sociálně soucitný stavbyvedoucí. Z dalších rolí zaujmou také Baranin otec s nedávným úrazem Nadžaf (Gholam Ali Bachši), Nadžafův kamarád a starý afghánský zedník Soltan (Abbas Rahimi) nebo osobitý afghánský švec (Hossein Mahdžoub). Film Baran je romancí na perský způsob, prostou, niternou, patetickou, sociální, se souladným hemžením nepastelových barev. (24.12.2023)

Majidiho filmy jsou známé svojí lidskou čistotou, ale i utrpením, smutkem, který nás v těch našich podmínkách nutí mnohdy k zamyšlení na co, že si to vlastně tady stěžujeme. Pro mě je nepochopitelná situace v této zemi a už vůbec si nedovedu představit, že bych tam mohla v těch podmínkách, které byly nastíněny existovat. Absence mluveného slova mezi hlavními protagonisty byla sice evidentní, ale o to víc hovořily výrazy jejich očí. Ty mluvily za všechno, od zloby, smutku, nenávisti, poznání až k pochopení a lásce. Ačkoliv je to velmi citlivý až poetický příběh, tak mě přece jen oslovily víc Majidiho jiné filmy, například Božské děti. K tomu mírně negativnímu pocitu přispěl žel i Lateef, kterého hrál Hossein Mahjoub, kde se přiznám, že mně tam moc nesednul po herecké stránce a celkově mně byl nesympatický. Neptejte se proč, v ženách aby se jeden vyznal....... (06.11.2014)