Volba zbraní

Velice zvláštní snímek, který se zaměřuje především na chování hlavních aktérů klidného a do jisté doby spokojeně žijícího Yvese Montanda a psychopatického, hloupého a přitom milujícího Gérarda Depardieuho. Věrnou milující manželku si tu zahrála překrásná Catharine Deneuve a končícího policistu Michel Galabru. (16.06.2009)

Francouzské kriminálky zůstavají pro mne i nadále pojmem, leč tentokrát jsem se s tvůrci příliš nepotkal. Je možné, že se na celkových dojmech podepsal částečně i můj nepříliš pozitivní vztah k Gérardovi Depardieu (jeho šílený psychopat Mickey mne štval nejspíš daleko více, než bylo potřeba), ale přistihl jsem se, že se nedokážu nijak blíže dostat pod kůži asi postavě Noëla v podání Yvese Montanda (chvílemi Mickeyho kolega, chvílemi protivník – falešný zrádce?). Ten každou chvíli střídá různé povahy, postoje a překvapuje zcela odlišným a dohromady málo uvěřitelným konáním. K jeho galantnímu vystupování a milujícímu vztahu k ženě mi už nesedělo třeba ani to rozbíjení bytu pod jménem druhé osoby, ale závěr mi v tomto směru připadal ještě podivnější. Pozoruhodný zůstal pak rozehraný vztah mezi dvěma komisaři různého věku, byť na značně malém prostoru, jinak mi chyběl hlubší prožitek z tématu či právě stotožněním se s jednou z hlavních postav v příběhu kolem zapeklitého kruhu plném zbraní a vůbec mi tento film nesedl a kromě několika hereckých výkonů na něj nemám moc co oceňovat. 45% (21.04.2020)

Přestože je to drsná krimi, kde se červenou a inhumací nešetří, jde se do ní snadno zamilovat, protože ten příběh je o lásce. Partnerské, rodičovské i lásce k povolání. Filmu vévodí vynikající Yves Montand, old dog with old tricks, s dokonalým kmotrovským výrazem; hlavním rušivým elementem jeho manželské a koňské idylky je mladý Gérard Depardieu, jemuž role agresivního tupouna taky sedne jako ulitá. Zápletku navíc komplikují policajti, kteří sami mají tolik másla na hlavě, že by stačilo na sušenky pro celou Paříž. Děj je nepředvídatelný, ale přehledný, hudba Philippa Sarda jemná a bez přídavku patosu a pointa… tahle zbraň prostě míří přímo na srdce. (13.05.2013)

Hned od první minuty je zřejmé, že tohle nemůže dobře dopadnout, zvlášť pokud je Mickey živý. Zatímco ten již žádnou volbu nemá, Noël ji paradoxně pomocí Mickeyho získal a rozhodl se nejít ve svých starých stopách. Přestože se střihem kriminálka blížila tvrdému stylu sedmdesátých let a snažila se o návaznost, už to přece jen takové nebylo. Sedmdesátky jsou prostě ještě o level výše, marná sláva. Perfektní výkon Yvese Montanda. (16.05.2010)

Vyspal se s dívkou, která byla fajn, ale dál se o ni nezajímal. Ani o dcerku. Ale když maminka skočila pod vlak, rozleželo se mu to v hlavě. Utekl z vězení, zabil dva policisty, které zabít nemusel, a jednoho syčáka, což asi musel. Při pokusu o zatčení v sebeobraně střílel po ošklivé policii. Aby měl na hračky pro dceru, vyloupil benzínku a banku, přičemž byl zbaběle postřelen ochrankou. --- Ach, jaká to jímavá postava, jaký osud! Jakkoli hluboko se noříme do jejího nitra, jen stěží nacházíme uspokojivé odpovědi. Byl obětí? Nebo snad zločincem? Či jen tak nešťastně bloudil životem? Proč se do toho policie tak urputně a necitlivě míchala? Každopádně je to smutné... --- Pokud jde o mě, nepřipadá mi smutný ten příběh, nýbrž mravní relativismus, kterým je nasáklý. Svět je vážně popletený, když pohnut a zadumán řeší takové... nic. (21.03.2013)