Le Pornographe

"Jaký druh hereček máte nejraději?" - "Krásné dívky s buržoazními způsoby, nepřístupné dělnické třídě a s autenticitou děvky." To není zpověď režisérových preferencí stran castingu, ale Bonellův popis všech evropských artových filmů, které od 60. let produkují umělečtí "auteuři". Kdo poctivě sleduje závěrečné titulky, narazí na citát Pasoliniho: "Historie je vášeň synů, jež chtějí pochopit své otce." Bonellův "Pornograf" je rozvláčnou zpovědí Bonella o vlastním řemeslu - pornografie to však není, je to tvorba autorských filmů - které prodělává obdobnou krizi: revolučnost, společenský vliv, mladost a energie spolu se starší generací klasiků a Květnem 68 z umělecké produkce dávno vyprchala, zbývá jen nostalgické, smutné a unavující přemítání o smysluplnosti vlastní práce, která již nejspíš nikoho nezajímá. Angažování Léauda je v tomto smyslu dvojitě přiléhavé - snaha pochopit jeho roli ze strany jeho filmového syna znamená z naší strany tak trochu pochopit i Léauda samotného, jemuž bylo v Květnu 24 let a hrál tehdy ve filmech Godarda, Pasoliniho, Truffauta... /// Největší problém má Bonello s formou (viz též zajímavý příspěvek uživatele Jansena) - opět se dočkáme převážně bezkrevně odvyprávěné linearity. (07.08.2015)

Název jako hrom, ale je to spíš psychologický film o jednom režizérovi, který se nemůže trefit do své umělecké myšlenky v žánru zvané porno. Stále přemýšlí, dívá se do dálky za dojemných tónů alá Angelika a občas minimalisticky konverzuje a točí jakési pomalé umělecké péčko. Ten film je nejvíc asi provokující tím, že se tam natočí opravdová scéna unsimulated sex, ale kdyby tam nebyla tak se nic nestane, jenže to by tenhle film asi neměl už vůbec žádnou šanci. Hvězdy dávám za výkon režiséra protože byl opravdu ukázkový. (22.11.2015)

Co mě nalákalo je jasný. Jenomže erotiky je tu málo, porno téměř žádné. Ačkoliv dokumentární forma není na škodu, tady není co dokumentovat. Týpek (Jean-Pierre Léaud) kterému už jenom i podle účesu zrušili vlak před třiceti léty, natož aby mu ujel, se snaží vydělat peníze tím, že se vrátí do branže. Jenomže kromě techniky filmové se změnila i technika narace. A umělecké porno postaru dneska nikoho nezajímá. Jacques to říká na konci v rozhovoru - nejvíc se mu (jako režisérovi) líbí blowjob. Víc zajímavostí nemám, byla to ztráta času. (06.12.2017)

Z tvorby Bernarda Bonella jsem zmaten. Le Pornographe vyznívá jako sebereflexivní film vyhasínajícího režiséra s ambicemi někde mezi akademickým perfekcionalismem a tvůrčí rebelií. Divné na tom je, že to Bonello natočil ve 33 letech takřka jako debut. Podobnou rozpolcenost natočit něco provokativního a zároveň se opřít o nějaký silný těžko napadnutelný motiv vidím i v jeho dalších filmech. Bonello působí dojmem, jakoby se svou artistnost pořád snažil něčím podložit a tímto způsobem ospravedlnit scény, které by mohly být při neznalosti tohoto kontextu považovány za příliš smělé. Tato jeho snaha na mě místy působí až moc chtěně a účelově. Například v Tiresiovi je to odkaz k mýtu. V Le Pornographe jsou explicitně zachycené porno scény vyváženy životním moudrem aplikovaným na problémy vztahu otec – syn a možnosti vzdoru tehdy a teď. I když by to mohlo vyznít naprosto banálně a z filmu se stát fraška není tomu tak. Bonello to překvapivě zvládá ukočírovat a servírovat celkem obstojný film, který je ale v podstatě mnohem více konformní než se na první pohled zdá a snaží být. (08.09.2011)

Obrazom : moralka taka, ze dievca povie: "chcem tancit" a ona tancit pojde- na nejaku cudnu, eroticku hudbu, sama, slizky a fetacky, duša opustená od tela, hamby. film je nejaký taký, elegantne-esteticky slizký. Záver a rozhovor "vizionára" s novinárkou si treba patrične vychutnať.. (hoci priznávam, veľa mi unikalo, cz titulky Made-By-Google Translator) .fail. Proste to, co si predstavite pod pojmom, pojmami "francuzske porno", "francuzske umelecke porno", "starnuci francuzsky porno reziser", "starnuci umelecky porno reziser, francuzsky"...= film silne poeticky, s nadhernym klavirnym nadychom (doprovodom). (02.12.2012)