Zaľúbiť sa

Tento film ma svoje neobycajne caro, ktore si ma vzdy podmani. De Niro je kral hercov, Meryl Streep zase kralovna, a ked sa tito dvaja stretnu na platne, nic ine ako velky zazitok nemozte ocakavat. Su neskutocne uveritelni a clovek by si myslel ze to medzi nimi vrie aj v skutocnom zivote. No nebudem sa uz viac rozpisovat, presvedcte sa o tom sami :) (11.05.2013)

"Žiju si svůj skoro průměrnej rodinnej život se všemi normálnostmi, který k tomu patřej, mám Tě rád, i naše dvě děti, víš, ale...ale...zamiloval jsem se. A ona do mě. Taky jí její rodinnej život už nějak nenaplňuje. Ach jo, proč jsme se potkali, proč si všechno tak komplikujem... " Dokonalí De Niro a Meryl Streep, tak reální. (25.12.2005)

I just think we were meant to be together even though we never will be. Láska je strašně komplikovaná věc. Dokáže zahojit i zranit. Hlavu zamotá, srdce obelstí, duši zasáhne šípem ostrým. Molly a Frank měli štěstí v neštěstí. Střetli se náhodou, potkali se záhy, zamilovali se nedobrovolně. Ale jak lásce říct ne, když je tak lákavá? Oba si byli vědomi toho, co všechno mohou díky jednomu okamžiku ztratit. Cítili se ztraceni, neschopní toho správného rozhodnutí. Nervozita, nerozhodnost, neschopnost. Tři ne, které se mohou velmi jednoduše proměnit v ano, jen musí dojít na to slovo. Krásný, civilní film s krásnými herci podávající civilní, skutečný výkon. Jsem zamilovaná. Zcela dobrovolně. (10.02.2020)

"Víte že jste moc krásná? Ne, vím že jsem dost vdaná."... Zamilovat se můžete kdykoliv a jakýmkoliv způsobem. Třeba o vánocích, když si s někým omylem vyměníte tašky s dárkama. Co na tom jestli jste právě ženatý nebo vdaná, protože jak přeskočí jiskra, tak vás nic a nikdo nezastaví. Nevnímáte okolí, jen se tak usmíváte a každý den se těšíte, až zase spolu nastoupíte do stejnýho vlaku. A nejkrásnější na tom všem je, že si čím dál víc uvědomujete, že to nebylo žádný poblouznění, ale něco mnohem víc. Možná se na chvilku od sebe vzdálíte, abyste si vyřešily minulost, ale pak zase přijdou další vánoce a.........naděje přece umírá jako poslední. : -) (13.03.2013)

Jestli si chcete připomenout nebo se dozvědět, jaké to je se zamilovat, pusťte si tento film. Dělá opravdu čest svému názvu, je v něm vše - takové to, když myslíte jen na ni/něj, takže nevnímáte, co vám v práci říká kamarád; nevíte kam s očima, když se s ní/ním potkáte, chcete se tomu náhlému přívalu citu bránit a zároveň mu podlehnout; vyzkoušíte si dvacatery šaty, protože se MU chcete líbit a rádi riskujete, že se přerazíte při trysku po schodech k vlaku, protože vám ten vlak, v němž je ONA, prostě nesmí ujet... A je úplně jedno, že těm lidem už není patnáct ani dvacet, že mají rodiny, že to nejsou rozhodně žádní bezcharakterní hajzlové či hajzlice a že chtějí být věrní. Prostě TO tu je a nedá se tomu odolat... Neuvěřitelně civilní film s dokonalými výkony ústřední dvojice. Oni svými postavami prostě jsou a veškeré prožitky jim věříte, cítíte s nimi, často nemusejí říci ani slovo, stačí jeden pohled a předá vám to naprosto vše (nevěřila bych, že zrovna tihle dva mi k sobě v téhle romantické poloze tak půjdou). A celé to doprovází příjemná hudba, na tu bych nerada zapomněla... Asi dokážu pochopit, že pro někoho tu mohlo být až moc toho náhodného potkávání se ve vlaku, ve městě, v obchodech a že ne každého muselo bavit sledovat někdy přece jen trochu zdlouhavější pasáže, v nichž se toho až tolik neděje, a "jen" se nám jednoduše (a opět civilně) ukazují střípky všedních dní Franka a Molly. Já jsem se na to naladila ale docela dobře a převážilo u mě zalíbení z hlubokých, někdy až fyzicky pociťovaných emocí, které ten film skrze zamilovaná setkávání těch dvou obyčejných lidí dokáže na diváka přenést. Taky jsem si připomněla, že z nějakého důvodu mě pořád fascinuje kombinace obleku a helmy nošená stavbyvedoucími/architekty na stavbách:) A pak ty dlouhé řasy u chlapů v nejlepších letech (v tomhle Robertovi zdatně sekunduje Harvey)! No, asi jsem se taky trochu zamilovala (do Roberta, do zvláštního kouzla tohohle filmu...), takže s pěti hvězdičkami trochu nadsazuji - za ten konec, o kterém (ač jsem si ho v průběhu sledování filmu několikrát přála) moc dobře vím, že do toho nesedí, bych měla jít spíše na čtyři. Ale konec nekonec, Robert Nerobert, je to tak jako tak moc hezký film, kterému prostě díky nejednomu až dokonalému filmovému momentu ráda těch pět dám. 80 %. (20.06.2022)