Príbeh z Bronxu

Dnes už gangsterská klasika, i když ne tak známá a uznávaná jako Kmotr, Tenkrát v Americe nebo Goodfellas, spíše nenápadně se tvářící, ale jinak se jedná o skutečně poctivý a fascinující příběh (o jednom velkém přátelství) od začátku až do konce (odvyprávěný ve sledu drobných epizod), který mě opět uchvátil stejně tak jako před deseti lety. Krásné realistické prostředí, výtečná drobnokresba všech postav i postaviček do toho nejmenšího detailu (Sonnyho kumpáni, Calogerovi kamarádi), charakteristická dobová atmosféra, perfektně napsané dialogy hodně ze života, ožehavá témata jako svět mafie, rasová nesnášenlivost vůči černochům z vedlejší čtvrti atd. A perfektně sedící a hlavně chytlavá populární hudba 50. a 60. let dělají z tohoto snímku skutečně mimořádný film a nakonec silný, citlivý a velmi poutavý zážitek.. Robert de Niro je nejen skvělý herec, ale evidentně i velice schopný režisér..Mladý "C" Anello byl také výborný (vizáží s tím svým kloboukem mi připomínal jednoho našeho mladého nejmenovaného zpěváka). Mafiánský boss a gangster Sonny se do role také hodil, spíše to byl takový kliďas, ale měl obrovské charisma a hlavně respekt. Inu, natočit takovouto prvotinu, no, klobouk dolů!..Jediné mínus dávám za příliš krátký výstup Joea Pesciho až skoro na samém konci filmu, škoda:-( Ale poselství znělo jasně... (28.01.2008)

Jak to ten Robert De Niro dělá, že mě vždycky posadí na prdel prostě nechopím. Tenhle film je jeho režisérský debut, takže se přeci jen nečeká úplná špička, přesto po skončení filmu mě bylo hned jasný, že jsem viděl úplnou špičku. Vždycky se mě hrozně těžce popisuje to co se skrývá pod slovy "bylo mě u toho filmu krásně". Už ten záběr na svítící okno ve třetím patře v chudinské čtvrti Bronxu je naprosto kouzelnej. K postavě táty, kterou tak dokonale zahrál Robert De Niro můžu říci asi jen tolik, že to byl táta s velkým T. Obyčejný řidič autobusu, který je mých očích větším hrdinou a frajerem než Rambo a Bond dohromady. Celá ta atmosféra tehdejší doby v Bronxu byla vyprávěna srdcem a z takovým citem, že jsem měl po skončení filmu pocit jako kdybych se právě vrátil z bytu ze třetího patra z jedné ulice v Bronxu, kde jsem svůj čas trávil pod lampou s mafiánem Sonnym, seděl na chodníku s Lorenzovým synem Calogerem a jezdil v autobuse, který řídil Lorenzo. Vynikající režisérský debut a moc krásně vyprávěný příběh z Bronxu udělá i z podzimního sychravého večera mimořádně laskavý čas. (11.11.2007)

No vidno, že gangsterské filmy musím ešte dobiehať a som rád, že medzi nimi je aj tento skvelý snímok. Z mafiánskej časti, ktorá je trochu rozťahaná, keď sa Calogero snaží stať gangsterom a jeho vzorom je Sonny sa tu vynára aj rasistická otázka, ktorá je ukážkovo pripravená a skôr by som povedal, že sa perfektne dopĺňajú. Akurát ma prekvapuje, prečo De Niro figuruje na prvom mieste v titulkoch, keď vo filme hral vedľajšiu rolu. Keď hrá Shyamalan vo svojom filme nejakú vedľajšiu rolu tiež sa nedá na prvé miesto. 80%. (17.10.2006)

Život v mafiánké čtvrti není pro obyčejného člověka s morálními zásadami zrovna jednoduchý - jak vychovat ze syna slušného člověka, když má odmalička za vzor pouliční gangstery? Jak mu vštípit správné hodnoty, když denně vidí, jak úspěšné je jednání z pozice síly? Jak jej ochránit? Tímto i dalšími problémy (např. rasismus) se zaobírá "Příběh z Bronxu". Robert De Niro se tentokrát pochlapil nejen jako herec v roli otce - řidiče autobusů (nikoliv mafiána, jak jsme zvyklí:-)), ale také coby zdatný režisér. Hereckým výkonům všeobecně není co vytknout, třeba Chazz Palminteri v takovém tématu snad ani nemohl chybět; na jeho scénáři zamrzí jedině závěr, moc velké klišé na můj vkus. 80% (30.10.2009)

De Nirova prvotina předčila myslím očekávání všech fanoušků tvorby Martina Scorseseho. De Niro mistrovi jistě často hleděl pod prsty a tudíž se Příběh z Bronxu nese v již vyšlápnutých kolejích. Není to ale myšleno v negativním smyslu. Pan De Niro rozehrál vynikající partii, ve které se setkáváme se spoustou vyjímečných postaviček, nechybí oblíbená představovačka Kdo je Kdo. Hudba potěší, stejně jako rolička Joe Pesciho. Pro mě se Příběh z Bronxu řadí jen o něco málo níž než nepřekonatelní Mafiáni. Geniálního žolíka pro svět filmu představuje objevení Chazze Palminteriho. (12.10.2007)