Príbeh z Bronxu

Taliánský příběh ze 60's Bronxu. Je to tak trochu bomba, mající při vší jednoduchosti velmi neočekávaný průběh, který se namísto načrtlého otcovského souboje vyvine v něco mnohem, mnohem většího. Nemá smysl ztrácet čas nad seznamem pozitiv... Rozhodně nejsem tím, kdo by vpálil maximum každý druhý klasice, ale tady prostě nejde nedat nic než pět. Vidím v tom zakódovaný celý můj morální kód. Tak honem běžte dívat, btw takhle se musí na smradlavej motorkářskej gang! (26.01.2013)

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)

Velice zajímavé mafiánské drama. Film dokáže nejvíce zaujmout skvělým příběhem z drsného prostředí Bronxu, kde hlavní roli hrají rasové neshody. Robert de Niro posbíral společníky z minulých mafiánských filmů a vytvořil svůj vlastní příběh, který je alespoň pro mě mnohem poutavější než třeba "Casino" apod. 75% (14.08.2010)

Klobouk dolů před De Nirem, takový režijní debut by mu mohli mnozí závidět. Střízlivý a poutavý mafiánský snímek, který se nesnaží jen vyprázdnit co nejvíce zásobníků, ale krásně nás provádí nelehkým dospíváním v době plné rasisitického napětí a mafiánských bossů. I když se ve filmu celou dobu neuděje téměř nic vyjímečného a napínavého, je stejně tak krásně a plynule natočen, že si ho budete užívat. Mazák De Niro hraje svou roli s chutí jako vždycky, výtečně mu navíc sekunduje Chazz Palminteri, jenž je se svým chladným výrazem pro roli gangstera jako stvořený. Nemyslím, že by měl Příběh z Bronxu patřit přímo do top200, ale jako náhled do složité doby a kultury je perfektní.. (03.03.2012)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)