Pitva (E03)

Prvních 28 minut a druhých 28 minut jsou dvě naprosto odlišné věci. První je divně poskládaná (skáče se v čase) a obsah nedává moc smysl. Jakmile ale dojde na druhých 28 minut, vidíme (krom vrcholně labužnických záběrů z pitevny) i propojovací linky těch střípků z první poloviny. Zakončené je to scénou o ještě jeden stupínek vyšší labužárnou na mém osobním nechutno-metru. No ty vole… tohle jsem po čajíčcích posledně nečekal. (27.10.2022)

Kulisy/produkční hodnoty opět skvělé a tyto prvky patří mezi (jediné) objektivně dokonalé stránky této antologie. Guillermo del Toro je v tomto vážně třída. Co se týče citu pro scénář... tam to u něj už... mírně řečeno skřípe. Scénáristicky je The Autopsy zatím rozhodně nejoriginálnější, nejzajímavější a nejdospělejší jednohubka. (26.10.2022)

Dobrej díl, ale první polovina mohla být kratší. Atmosféra v pitevně než se ukázala příšera se mi velice líbila. Bylo to docela nechutné, ale opět skvělá práce s osvětlením a kamerou. Možná bych byl radši kdyby i ta druhá půlka byla taková víc atmosférická, autoři se rozhodli jít tou druhou cestou, brutální a nechutnou, což ve výsledku bylo fajn. (29.10.2022)

/// Taková z nouze cnost, když si člověk na Googlu rychle vyhledá "Netflix anthology series" a následně dle čsfd zvolí nejlépe hodnocený díl, aby bylo na co koukat, ale aby to nebyl dlouhý film. Hned zezačátku mě trochu otrávil úvod a lá Věřte nevěřte, následné levně vypadající intro a zmateně natočené dění v dole. Jenže s odchodem z něj začala atmosféra příjemně houstnout a při scénách, kdy se v pitevně třeba vypínal proud, jsem byl hodně napjatý. Bohužel pak přišlo zklamání v podobě doslovného vysvětlování a zbytečné animace nervů v těle či co to mělo být. Pochválit tak ze závěru mohu jen opravdu šťavnaté gore. 65% (10.03.2024)

Zde se Kabinet kuriozit opět vyšvihl. Exkluzivní epizoda s názvem Pitva je po stránce kvality obdobná s předchozími dvěma díly, ale pro změnu nabízí zase něco trošku jiného. Příběh se odehrává na pitevním stole, kde doktor ohledává mrtvoly z výbuchu v dole. Když to zjednoduším. Noční atmosféra u pitevního stolu je tak intenzivní, že byste slyšeli spadnout špendlík u Vašeho jídelního stolu, který by se nacházel klidně i přes dvě robustní zdi. Fahrid Murray Abraham je tu geniální a celé to stojí a padá na něm, v podstatě. Závěr je opět poměrně intenzivní a pointa více praktická, než šokující. (07.11.2022)