Bastard!! Ankoku no hakaišin

Bastard je strašná kravina, ale aspoň je to pitomé takovým tím zábavným a cool způsobem, který zaručil, že jsem se vlastně většinu seriálu bavil. Prvních třináct dílů pro mě byla zábava tím hlavním, ať už šlo o fakt, že je seriál plný odkazů na nejrůznější rockové a metallové kapely a zpěváky, nebo o to, že hlavní hrdina je sice zkažený, ale takovým tím správným sebevědomým stylem a já mu proto dokázal fandit. Navíc animačně to bylo fajn, hudba taky super, souboje měli atmosféru a celý harém kolem Dark Schneidera byl vážně docela sympatický a sexy s tím, že Nei je prostě top. Byla tam hromada hlášek a dialogů, z kterých by mi možná zůstával rozum stát, ale tady to bylo i tak pořád nějak cool, nebo alespoň dokázali vyloudit pobavený úsměv na mé tváři. Nevadil mi ani fanservis, protože i ten většinou přicházel v docela vtipných situacích, neštvalo mě ani to, jak Jóko hlavního hrdinu neustále peskuje a i ten rozpor mezi strašným zlým kouzelníkem a malým klukem v jednom těle mi přišel docela zajímavý a dával většině těch nejblbějších situací alespoň nějaké logické vysvětlení. Po první půlce bych dal takových 7/10 a shrnul to celé jako přepálenou blbost, kombinaci temné fantasy, komedie a parodie, která pro mě docela dobře fungovala a bavila mě. Vážně jsem se docela těšil na dalších 11 dílů a dneska se do nich hned po vydání pustil. A druhá půlka pořád obsahuje všechno to, co bylo super na polovině první, ale co tu sakra drhne je příběh a neskutečné opakování některých situací. Navíc závěrečný boj je tak strašně roztahaný a plný neustálého šónenovského opětovného zvedání se na poslední chvíli, že mě to až ubíjelo. Vážně dát si panáka pokaždé, když se hlavní hrdina nebo záporák znova postaví na nohy, aby opět zvrátili vývoj bitvy, tak jsem už u dvaadvacátého dílu docela na plech a seriál bych dokoukal tak s trojkou v žíle. A když už se tu bavím o těch chlastacích hrách – zkuste si dát panáka pokaždé, když Jóko dramaticky vykřikne „Lucien“, nebo si dejte panáka pokaždé, když Nei vysloví „Darsch“, nebo pokaždé, když velký kněz Geo začne vysvětlovat, co cool se vlastně děje, nebo když je jen překvapený z toho, jaké kouzlo se právě používá, nebo úplně nejlíp pokaždé, když dva královi rádci nějak dramaticky (rádoby vtipně) komentují vývoj na bojišti. Tohle neustále opakování bylo jak rakovina a já věděl co přijde pokaždé, když kamera během posledních pěti dílu zabrala některou z uvedených postav s tím, že ti královi rádci byli neskutečně otravní a mě tak několikrát problesklo „už je někdo prosím shoďte z té věže dolů!“. Ona celá druhá půlka byla jen třikrát dokola ta samá situace, útok na hrad, kde se autoři fakt snažili to neustále stupňovat, aby nebezpečí působilo pokaždé děsivěji, ale i tak to bylo jen pořád to samé. A pak přišel finální souboj, který byl neskutečně dlouhý a plný všeho toho co popisuji výše a z čeho jsem si chtěl začít dávat panáky. Posledních pár epizod, které měli být vrcholem celé série jsem si vážně moc neužil, občas jsem se usmál, někdy se povedl nějaký ten dialog, přišla zajímavá myšlenka, nebo se objevilo nové kouzlo, které odkazovalo na nějakou tu hudební skupinu, která ještě nezazněla, sem tam to bylo i cool, ale vše to bylo proložené hromadou rádoby dramatických zvolání „Lucien“ a „Darsch“, trapčení pánů rádců na věži, zvedání se ze země a vysvětlování Gea Nota Sota… A já jsem nevěděl, jestli se mám smát, brečet, mlátit hlavou o stůl, nebo snad všechno naráz. Takže Bastard je přepálená blbost, kombinace temné fantasy, komedie a parodie, která pro mě většinou docela dobře fungovala, ale někdy je až otravně roztahaný a repetitivní, což u seriálu, který oplývá zajímavými nápady, je zatracená škoda. 6/10 (31.05.2023) (menej) (viac)