Ali G Indahouse

Cohenův vstup na scénu, který těžkotonážně přebíjí naprostou většinu komedií, které se natočili kolem roku 2002. Anglický žid se do toho opírá opravdu naplno, invencí nešetří a bránicí diváků taktéž ne. Když se v Parlamentu četl dopis, tak jsem řval smíchy tak, že jsem si tu scénu musel pustit znova, protože jsem půlku neslyšel. Na Borata to ale pořád stejně nemá. 85% (02.08.2016)

Podobně jako u Borata nedosahující úrovně krátkých skečů stejného autora. Nabité vším možným, nezastavující se před ničím (britská královna!!), přepjatě vulgární (ale v mezích, na rozdíl od "hotelové scény" z Borata) a neomalené. Ale po celou dobu skvěle držící styl a volající po nadhledu a pochopení. A většinou velmi vtipné... (09.11.2007)

Hodně ujetá komedie přesně ve stylu Saschy Cohena. Opět sázka na fekální a sexistický humor. A stejně jako v Boratovi jsou to geniální gagy střídány nudou, či zhnusením útočícím na diváka. Naštěstí zhnusení tu není zase tolik a pasáže v parlamentu dělají z filmu totální legendu a kult. Bohužel jsem ale čekal nějaké velkolepější finále, nějakou bombu na závěr, která se nedostavila. Škoda konce, šel do vytracena. Přesto jsem chtěl třetí hvězdu přidat a to díky bonusům na DvD, které jsou ještě vtipnější než samotný film. Nejlepší pasáží filmu jsou (krom již zmíněného parlamentu) Saschovi prostřihy do filmu, kdy se snímek zastaví a Sascha komentuje, tam válí nejvíc. 2 a půl by bylo ideálních. (27.02.2009)

Mk cr b28rez 2g4. Cohen opět světu ukazuje svůj komediální talent a dokazuje, že si umí udělat srandu snad ze všeho. Občas sice překračuje hranice vkusu, ale i tak jsem se u spousty scének rád zasmál. Ali G Indahouse je v podstatě samoúčelná blbinka, kombinující geniální gagy se záchodovým, někdy až trapným humorem, ale sranda byla. (04.02.2008)

Začínám rozumět srovnávání Sachy Barona Cohena s Peterem Sellersem. Tak jako je Borat vlastně buranskou reinkarnací Sellersova Hrundiho z Večírku, hip-hoper Ali G má leccos společného s inspektorem Clouseauem. Není to tak absurdní přirovnání, jak vypadá, oba charaktery jsou založeny na stejných komediálních principech. Clouseau byl v osobním životě outsider, což si kompenzoval v profesi - zakládal si na imagi neomylného mozku ze Sureté a pečlivě si budoval vlastní kult hvězdy. Ali G maskuje své loserství bohorovnou pózou hip-hopu. Clouseau zas a znovu padal z výšin odvážných dedukcí na ústa díky něčemu zásadnímu, co přehlédl. Sebevědomý projev Aliho G vždy umlčí nějaká trapná mezera ve všeobecném vzdělání (jako třeba posloupnost písmen v abecedě). Dokonce by se dala najít souvislost mezi Clouseauovým frankoanglickým názvoslovím a Aliho hip-hopovou hatmatilkou. ;-) V každém případě je mi na Mr. Cohenovi sympatické, že i když jsou jeho komedie velmi odvázané (a sprosté), nedají se přiřadit po bok filmů Roba Schneidera, Adama Sandlera a jim podobných. Narozdíl od nich Baron nehraje pitvořícího se zhulence. Po vzoru starých mistrů (jako byl třeba právě Sellers) hraje toho idiota s vážnou tváří a o to třeskutěji jeho gagy působí. Rob Schneider nemůže ztratit důstojnost, protože žádnou nemá. Ali G si na ní - tak jako Clouseau - zakládá a proto jsou jeho trapasy (většinou) vtipné. Ale je škoda, že se film vydal cestou kompletně inscenované komedie. Ali G byl původně tak jako Borat mystifikačním médiem. Hosté jeho televizní talk-show věřili, že je reálným idolem puberťáků a že prostřednictvím jeho pořadu jim nalijí do hlav něco chytrého. Blbost moderátora se pak ukázala být neočekávanou překážkou. Radši než film bych proto viděl předlohu, kde se Ali G například zcela vážně ptá katolického kněze, jestli není zvláštní náhoda, že se Ježíš Kristus narodil zrovna o Vánocích... :-D 70% (10.09.2007)