V tieni upíra

Film, který si v plnosti a ve vší hloubce vychutná především znalec Murnaova veledíla Nosferatu. Scénář Stevena Katze je neobyčejně zasvěcený a staví dramatiku příběhu na jedné z možných intrepretací klasického expresionistického filmu – jako metafory filmového vampírství. O tom svědčí hned několik scén: Grétina slova o tom, že jí kamera vysává duši, Orlokovo fascinované hledění na ubíhající film, jeho slova o tom, že Murnau je stejný jako on a především naprosto strhující závěr, ve kterém už si divák nutně klade otázku, kdo je vlastně tou život vysávající stvůrou, zda je to brilantní Daniel Dafoe v kůži prastarého hraběte, nebo démonický John Malkovich v kůži muže za kamerou. Za kamerou, mimo níž přestávají věci existovat a v jejímž obskurním oku přežívají obrazy, kterým vysála život. Tyto myšlenky jsou Merghigem uchopeny dovedně a přeneseny do filmu se vší plností a provokativností. Za poněkud horší považuji střední pasáž filmu, která působí zmateně a nesoustředěně, zacykleně a místy bohužel jaksi prázdně. Je tu však stále přítomný černý humor, o který se stará fakt, že Murnauův štáb považuje Orloka za fanatického příznivce Stanislavského metod. Určitý cynismus, který to generuje v každém záběru z placu, je neodolatelný. Ve stínu upíra tak dovedně prolnulo mystifikaci, nadsazenou autbiografii (o "Herr Doktorovi" jako osobnosti film říká hodně, otázkou je, zda pravdivě... :o)), vizuálně dokonalou citaci Nosferata a tím pádem i jakýsi intelektuální horror. Navzdory všem výtkám jsem na konci zůstal konsternovaný. Tohle je velký film, který mnohé pije ze stínu své předlohy. (31.01.2006)

Na máloktorý film som sa vo svojom živote tešil tak, ako na tento. Zrejme preto som intenzitu sklamania z neho pociťoval takmer ako "zradu". Mehrige mal v rukách skvelý nápad a viac ako lukratívnu látku: film vo filme /navyše z obdobia najmagickejšieho veku kinematografie - teda nemeckého expresionizmu/ a ešte k tomu dve kultové postavy. Záhadného divadelného herca Maxa Shrecka a Friedricha Murnaua, geniálneho režiséra, feťáka, homosexuála a neurotika. Po predchádzajúcom Mehrigovom filme Begotten som bol presvedčený, že tento námet nemohol získať lepšieho režiséra. Ale omyl! Všetky potenciálne silné momenty a línie príbehu sa Mehrigovi zliali do nezáživnej, nenápaditej, chvíľami nudnej story, ktorá sa - prečo to nepovedať - na celej atraktivite témy iba bohuposto vezie. A spolieha sa na pointu, ktorá visí vo vzduchu vlastne od začiatku. Willem Dafoe to nemal ľahké, a veruže to jeho trápenie sa s postavou občas nedopadlo najlepšie. Jeho kreácia má z uhrančivosti Maxa Schrecka sotva zlomok, chvíľami sa dokona prepadáva až do akejsi komickej karikatúry samého seba. Ani s postavou Murnaua to nedopadlo najlepšie, hoci najmä vinou scenára - takže aj skvelý Malkovich už svojej postave viac "freakovstva" vdýchnuť nestihol. Tak ako Mehrig by to nakrútil v podstate ktorýkoľvek režisér "strednej" triedy. Oplodnenie témy kongeniálnym režisérskym dychom a duchom skrátka nenastalo. Za normálnych okolností by som dal dve hviezdičky, ale ako človek, ktorému zaplesá srdce pri akomkoľvek vampírskom zakúsnutí sa do celuloidu dávam aj "protekčnú" tretiu. (24.08.2006)

Rozkošný filmeček, kterému dominují skutečně famózní výkony pánů Dafoea a Malkoviche. Oba se v luxusních dialozích dokonale vyřádili. A jen tak mimochodem, dostal jsem chuť vidět Murnaův originál. Takového štěstí se mi ale zřejmě nedostane... PS: dostalo, snímek je volně ke stažení, odkaz je např na wikipedii. Halelujááá (02.04.2008)

Nulová emoce (horor, který neděsí a nevyděsí), ale skvělý nápad (komentář k Murnaovu legendárnímu filmu). Celkem jsem si tu mystifikační hru užil. Navíc pánové Malkovich, Dafoe (kvůli němu jsem si tento film sehnal) a Kier mě baví takřka všude, což je další důvod, proč být na tenhle film hodný, i když si tolik péče možná ani nezaslouží. 75% (22.04.2020)

Nádherná pocta fenoménu Nosferatu. Ideální jako dvojprogram k Murnauově originálu. Tam, kde jiskra přeskočila i ve verzi s Klausem Kinskim, není nutné o ničem pochybovat. Shadow of the Vampire je další vyznání lásky, jaké si zaslouží jen málo klasických filmů. Mimo to jsou tu krásně fetišizováni i ti jednotlivý tvůrci a herci je hrají vysloveně labužnicky, John Malkovich (Friedrich Wilhelm Murnau), Willem Dafoe (Max Schreck), Udo Kier (Albin Grau), Aden Gillett (Henrik Galeen) nebo Catherine McCormack (Greta Schröder) s Eddie Izzardem (Gustav von Wangenheim), to všechno jsou překrásné koncerty. Dokonce se našlo místo i na zhýralý noční podnik v berlínském podsvětí před tím, než se štáb přesunul na exteriéry do Československa. Krásné. (05.05.2021)