Tak daleko, tak blízko!

Zatímco si Damiel naplno užívá chutí a pachů lidského bytí, Cassiel nadále z výšky pozoruje město a jeho ruch. Brzy však i on slétne - tak trochu náhodně a ukvapeně - na zem, nemá však před sebou jasný cíl jako Damiel; ve světe plném barev spíše tápe a poznává ne tak poetické stránky života. Na můj vkus je až moc blízko všem lidským nešvarům a setkání s přezíravostí, alkoholem a dokonce organizovaným zločinem jsou neandělsky bezprostřední. Ač v mnoha bodech navazuje na Nebe nad Berlínem - stejné postavy, mnoho podobných myšlenek, místy parádní hudba -, nabízí dosti jiný zážitek. Je o poznání přízemnější a obyčejnější, ale pokud začátek působí mírně sebevykradačsky, další vývoj příběhu je hodně křečovitý a detektivně špionážní story mě vpravdě šokovalo. Vidíme stejné postavy, ale ve zcela jiných situacích, které jim dle mého nesvědčí. Vlastně mám pocit, jako by byl po první tři čtvrtě hodině Wenders sesazen z režisérské sesle a film dokončil někdo úplně jiný. (26.06.2007)

Kdo miluje lyriku Nebe nad Berlínem, bude nadšen první půlhodinou - pak příjde zbytečný (+ navíc špatný) Lou Reed, zbytečný Peter Falk, nacistický odkaz, porno, zbraně, Dafoe jako pokušitel s hodinkami, krádež zbraní, krádež lodě se zbraněmi a vykonané poslání - vše už úplně jiné, zbytečné, jako z odpolední kriminálky... Pane Wendersi, škoda že vám můza chcípla už ve čtvrtině filmu... 6/10 PS: Nechápu jak může mít božské Nebe nad Berlínem jen 85% když má toto nepovedené pokračování 79% - asi mi něco uniká... (06.09.2008)

100 % - S Nebem nad Berlínem jeden z nejúžasnějších dvojfilmů, co jsem kdy viděl. Ve srovnání s Nebem je více dějový, a tudíž ho "stráví" širší divácká populace. I tak je ale na jeho vychutnání potřeba takové zvláštní vnitřní rozpoložení. A Otto Sander je prostě vynikající! A Nastassja Kinski? Asi nejéteričtější bytost filmového plátna, co znám... (31.12.2006)

Silně trapná zkušenost z neumělého pokusu zkombinovat sebevykradačství s novým úhlem pohledu: jako by si někdo řekl, že to půjde i bez poselství, jen se sérií černobílých záběrů na anděly naslouchající lidským myšlenkám. První třetina vykrádá Nebe nad Berlínem až hanba (jen Cavea zastoupil Lou Reed), druhá jeho poselství o záviděníhodné kráse života zcela neguje a třetí je jako podprůměrný díl Falkova Columba. Nemám ráda, když film postrádá výraz a vyjádření, ošívám se, když staré postavy v novém žánru zaujímají pozice, jež jim nejsou vůbec vlastní, a úplně nesnáším, když má Dafoe spoustu vážně míněných keců jako vystřižených z jiné dimenze. Kdo by to byl řekl, že i intelektuální umělecké filmy můžou mít zcela přízemní a zmršené sequely (jakkoli samozřejmě oceňuji možnost sledovat 2 a půl hodiny Ajantise v hlavní roli). (22.11.2009)

Nádherné pokračování. Ačkoliv Td,tb Nebe nikdy nenadletí, je výtečně vystavěno. Film vypovídá o dalším z andělů, který se stává člověkem - ovšem Cassiel se andělství vzdává nešťastnou náhodou. I jeho start v lidském světě není nejšťasnější jako u Damiela. Stává se alkoholikem, žebrákem a pouličním individuem. Pohybuje se po místech již svobodného Berlína a je sledován Raphaelou, potkává Damiho a jeho Plaza del angelo, Columba a jeho první exhibici v galerii... Td,tb je ovšem smutnější než Nebe. Tragičtější a častokrát i komičtější... Změnil se příběh, zůstala poetika, hloubka a Berlín... (28.11.2007)