Salton Sea

69%. Zajímavé téma, ale místy trochu přitažené za vlasy. Obecně jednání člověka fičícím na perníku (v originále to asi perník nebyl) vypadá asi trochu jinak. Zápletka je taktéž trochu vykonstruovaná. Škoda těchto scénaristických lapsusů, protože jinak to mohl výborný film. Nicméně za zhlédnutí to stojí. (22.12.2013)

Jmenoval se Thomas Van Allen a byl trumpetista... Jmenuje se Danny Parker a je pikař. Kdo nevíte, o co jde, buďte jen rádi... D.J. Caruso je ponejvíce televizní režisér, ale tahle >velká< filmařina se mu velmi povedla! Natočil skvělé krimi drama s výborně zpracovaným scénářem a vynikajícími hereckými výkony (zejména Val Kilmer v roli >anděla pomsty< a neodolatelně odporný Vincent D'Onofrio v roli "Medvídka Pú" - psychopatického magora, co si >upudroval< nos a dělá dealera na velké kšefty) a byť závěr filmu přinese vskutku nečekaná (opravdu v množném čísle ;-) rozuzlení (bohužel už trošku více v >hollywoodském< duchu než zbytek filmu), jde o střízlivě pojatý thriller o zločinu a touze po odplatě, v němž nenajdete mnoho kladných postav ani postojů... Dějové vrstvy i se vzpomínkami hlavního hrdiny do sebe zapadají ve skvěle vystavěné mozaice, podpořené výbornou kamerou a hudbou a vytvářejí spolu poutavý a neotřelý napínavý thriller. Příběh člověka, který trpí pocitem viny a přes zlé skutky dojde pomsty a rozřešení... Protože "...člověk je měřítkem. Všeho. Tom Van Allen se pomstil. Pašák! A Danny Parker? Za to, že byl práskač ho postřelili. Má smůlu. Oba jsou mrtví. Kdo je tedy tohle?... Ale má dobré vyhlídky! Fakt dobré vyhlídky..." Jo - a tenhle film má dobré vyhlídky! Čtyři a půl hvězdičky za film - a za tu odvahu tvůrců vyhnout se nějakým zbytečným žánrovým klišé - zaokrouhlené bez výčitek nahoru... (27.09.2006)

Myslel jsem si, že Val Kilmer neumí hrát a to nejen na saxofon. Salton Sea mě přesvědčil o opaku. Je to úžasná podívaná (hlavně scéna, kdy Val hraje na saxofon ať už na pláži nebo v pokoji, kde všude jsou plameny a scéna je zpomalená). Opravdu skvěle zvládnutý film s možná na první pohled komplikovaným scénářem. Ten však překvapí. I Méďovi Pů se to líbí ;-) (18.06.2004)

Ve skládance životních událostí hlavního hrdiny směřuje děj film k nevyhnutelnému finále. Po tragické události ve svém životě pálí za sebou všechny mosty, zbavuje se své identity, upadá na nejšpinavější dno mezi dealery drog a se starým životem ho pojí jen starý kufřík a vzpomínky. Tak to alespoň vypadá na začátku filmu. Později divák zjišťuje, že je svědkem promyšleného plánu cesty za pomstou. Abych řekl pravdu, tak film mi moc nesedl. V některých chvílích jsem měl pocit, že sleduji jen pokus o nějaký černý vtip. Zejména některé nepříliš povedené mikropříběhy ze života feťáků působily jako pěst na oko (magor s harpunou, nebo příprava jakési loupeže čehosiho v laboratoři). A po takové rádoby humorné vložce následuje pád do totální deprese a bezvýchodnosti. Přesto dávám poměrně vysoké hodnocení, kterým oceňuji zejména herecké výkony a bravurně ujeté charaktery vesměs všech postav. (19.02.2006)

Táhlý děj, který si hraje na rafinovaný příběh s promyšlenou zápletkou, a tentokrát více než kdykoli jindy. D. J. Caruso není schopen přijít s novou myšlenkou a tak využívá ty již dávno zažité - množné číslo používám zcela úmyslně -, nulová překvapivost se tak postupem času stává hlavním důvodem u kolísání atmosféry a hlavně pozornosti diváka... snímek začínán nudit. Prvním schématem je snaha o vykreslení atmosféry bezmocnosti, klasické feťácké doupě, hlas vypravěče jakožto nejsnadnější způsob vysvětlení nastolené situace a samozřejmě příjemné filtry a hudba. Caruso však nebre feťáka jako neustáleného vypravěče a pracuje se snímkem jako s obyčejným kriminálním dramatem. V druhém schématu se seznamujeme s hrdinovou minulostí a je nám naznačováno, že tenhle příběh má více vrstev a vůbec není jednoduchý, zůstává však pouze u náznaků, které na mozkové receptory útočí jeden za druhým, braňme se. Třetí je známá cesta pomsty, která je příliš rafinovaná a hrdina diváka stále překvapuje svou rafinovaností a důvtipem, hraje si s ním stejně jako s předmětem své msty. Jenže opět je to pouze póza. Krom neustálého oblbování a předkládání 'starých známých principů' tak nemá Selton Sea nic co by nám mohl nabídnout. Vlastně ano, přihlouplého Medvídka Pů bez nosu a s legračním úsměvem. [TOP 19/7 69%] (29.03.2007)