Falcon Lake

Prázdniny, které budou pro Bastiena zásadní. První párty, první láska, první erotický dobrodružství. Prázdniny, které změní životy všech v okolí Bastiena nejenom ten jeho. Prázdniny odehrávající se na břehu jezera Falcon Lake, které je obestřené legendou, která se možná teprve začíná tvořit. Knižní předlohu jsem nečetl takže hodnotím pouze samotný film. A na to, že jde o režisérskou prvotinu(doposud) jenom herečky Charlotte Le Bon tak si počínala velmi dobře. A jsem velice zvědav na její další film. (13.06.2023)

Pečlivě vrstvená Coming-of-age story v minimalismu Quebeckého jezera, kde Charlotte Le Bon v malých dávkách šikovně přidává napětí a dokáže tak na diváka přenést atmosféru "hrůzy" nesmělé mladé lásky. Vyzdvihnul bych i její práci s "dětmi" v hlavních rolích, kterým se bez přemýšlení dá věřit každé slovo, pohyb a výraz. Falkon lake je tedy pomalý snímek o dospívání, jež po svém závěru zanechá velké množství otázek, na které si už každý musí odpovědět po svém. (11.03.2024)

Charlotte Le Bon přichází s geniálním nápadem zachytit teen romanci formálním slovníkem hororu. Protože co jiného je děsivější, monstróznější a více zneklidňující než dospívání s jeho ostychem, nejistotou opakovaných citů i přetvařovaným frajeřením před ostatními. Už samotný tento nápad by mohl stačit, ale "Falcon Lake" nad to navíc vyniká tím, jak úchvatně odpozoroval a jak následně delikátně a empaticky na plátno otiskl ono zjitření, obavy i nemotornosti první velké teen lásky, kde se ještě v onom drásavém napětí sváří dětinská naivita a křehkost s hormonálně rozbouřenou tělesností. Zpočátku může pozvolné tempo a žánrové budování napětí působit nemístně, ale když na ně člověk přistoupí, zaryje se mu nejen pod kůži, ale i do srdce, a možná i zpřítomní vlastní staré šrámy či prohřešky. Ponořit se pod hladinu "Falcon Lake" je tak výstižně bolestivé a současně romanticky krásné. (01.10.2023)

Až na to lehké šmrncnutí mysteriózní atmoškou, si film na nic nehraje a dokáže sondovat duši teenagera až neuvěřitelně přesně. Zachycuje bolesti dospívání, které mám(e) ještě v živé paměti, s lehkostí a bez příkras a jen občas do diváka tak lehce cvrnkne, aby ho rozhodil v jeho zdánlivé jistotě, jestli se dívá na drama nebo se už nechává unášet imaginací o duchovi z jezera. Možná mnozí s vás také zažili takovou letní dovolenou spojenou s objevováním opačného pohlaví i sebe sama. Ta snaha zapadnout a někdy jít i trochu přes hranu, napít se poprvé, jít do neznámých vod, to všechno tam bylo. Vlastně i ten vztah - nevztah odpovídá (ne)vyzrálosti obou hlavních hrdinů a jeho křehkost a jakási rozpačitost mi na tom byla velmi sympatická. Cením si, že Charlotte Le Bon nevodí diváka za ruku nějakými přepjatými emocionálními scénami. Naopak používá drobné nuance a záchvěvy - například v podobě scény ve vaně nebo společné usínání či závěrečné tahanice o telefon v trávě, v kterých se skrývalo ono nevyřčené COSI, co oba cítí a zároveň ještě neví, jak to pojmenovat a zda je to opravdu ono. Ten pocit se zde podařilo zachytit tak dokonale, že mě fyzicky šimral někde uvnitř. Cením také výborný soundtrack, nasnímání na filmový materiál a práci kamery s přirozeným světlem. Za mě naprosto skvělý, autorsky sebevědomý a vyladěný režijní debut, na který jen tak nezapomenu. (27.05.2023)

To je tak, když člověk doufá že, přestože dialogy a náznaky v průběhu celého filmu k podobnému konci směřují, si tvůrci vystačí s krásně autentickým, atmosférickým a veskrze příjemně zpracovaným coming of age příběhem. Jenže oni nevystačí, jakoby se báli, že to je málo a kromě trochu pozérské 4:3 vše opřou o "šokující", leč dosti líne a v kontextu filmu nepůsobivé rozuzlení. Hmmm... 6.5/10 (21.06.2023)