Soumrak samurajů

Velmi mě překvapilo, jak nudně se dá zpracovat jedna z nejpamětihodnějších a nejomílanějších událostí japonské historie, tedy události kolem Shinsengumi a konec éry šogunátu Tokugawa. První polovina filmu je ještě zajímavá s výbornými souboji na začátku, ale po půlce se začíná děj neuvěřitelně táhnout a hlavně se stále jen hraje na city a skutek utek. Slabota. Ani postava hlavního hrdiny, která je ze začátku zajímavá a sympatická, ale brzy začne lézt na nervy, se příliš nevyvedla. (13.10.2008)

Na tento film jsem se docela těšil, jelikož samurajská témata mám velmi rád. Bohužel to nedopadlo pro mě úplně tak, jak napovídá celkové hodnocení. Nemůžu zpochybnit krásu některých scén, chování právého samuraje s nádhernými vlastnostmi, které bylo obsaženo v krásné větě Yoshumurova syna: "I can´t leave the father I love to cross the River of Death alone", ale snímek byl na hodně natahovaný, že jsem se přistihl parkrát při dojemných scénách, že se hodně nudím. Druhá polovina je o kus lepší než ta první, která velmi dobře vrcholí v závěru, další nešvar tohoto filmu je docela problém sledovat v první půli dějovou linku s flashbacky. Pro oddané samuraje si přidejte hodnocení navíc jak je libo, ale za mě jen 50 %. (03.07.2011)

SAMURAJ z Namby nikdy nezaváhá ve službě, ať ho žádá kdokoliv..... 100 minut o kousku japonské historie, samurajské jednotce Šinsegumi, pádu šógunátu a příchodu světa, ve kterém se čas mečů stal historií a ze samurajů se stali jen bojovníci z povinnosti. Dalších 40 minut japonské poetiky o smrti, cti, rozjímání o povinnosti doprovodit blízkého přes řeku smrti. Ta jejich touha po smrti je pro našince nepochopitelná. Je fajn, že i dnes točí Japonci příběhy o samurajích. Jsou plné jejich tradic a upevňují národní hrdost. O tom je příběh Jošimury Kaničiró, muži, který byl OPRAVDOVÝ SAMURAJ! ... 3a½!... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Myslím si, že poslední samuraj byl T.Cruise. 2.) Přemýšlím, jak vychovat děti k (národní) hrdosti. 3.) Zajímá mě, proč Japonci neustále chtějí umřít. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (24.02.2011)

Moje nová srdeční samurajská záležitost. Krásný retrospektivně vyprávěný příběh o cti samuraje, cti manžela/otce a cti člověka. A to vše v pozadí soumraku Šogunátu a tím i samurajů a nástup nové éry. Přes dvě hodiny krasně provedeného děje, výprava, herecké výkony, příběh, režie. A akční scény jsou taktéž na jedničku. Kanichiro je můj nový hrdina. Nemám moc co dodat, Mibu gishi den je mým novým favoritem na žebříčku vizuálních děl z doby feudálního Japonska. Protože je to skvělá záležitost od první minuty, do poslední sekundy (a kdo chce, může se kochat i během titulků). (06.09.2015)

silný snímek vyprávějící o konci "éry mečů" a dávající dohromady portrét mistrného šermíře a samuraje Yoshimury (který mi svým optimismem a ukecaností trochu připomínal Roberta Benigniho:), vydělávajícího peníze pro rodinu ve službách posledního Shoguna Tokugawy. Až na občasnou zdlouhavost a s tím související přehnanou stopáž nemám co vytknout. (08.06.2009)