Persuasion
Réžia:
Carrie CracknellScenár:
Alice Victoria WinslowKamera:
Joe AndersonHudba:
Stuart EarlHrajú:
Dakota Johnson, Cosmo Jarvis, Henry Golding, Richard E. Grant, Yolanda Kettle, Nikki Amuka-Bird, Edward Bluemel, Ben Bailey Smith, Lydia Rose Bewley (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Anna Elliotová se kdysi nechala přesvědčit, aby si nebrala fešáka ze skromných poměrů. Po osmi letech na něj ale narazí znovu a pravá láska možná dostane druhou šanci. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (87)
Ten, kdo vymyslel, že z Anny Elliotové udělá Fleabag, by měl dostat soudní zákaz se do konce života přiblížit k filmovému scénáři. Miluju Dakotu Johnson, ale tohle nezachránila. Cosmo Jarvis divný a prkenný, Henry Golding (který si postavu záporáka v kostýmním dramatu zjevně užíval) trestuhodně nevyužitý, ostatní postavy byly spíš karikatury než plnohodnotné charaktery, a závěr byl zcela neuspokojivý. Má to sice několik fakt skvělých momentů, ale jinak je to spíš promarněná příležitost, což je fakt škoda... ()
Dakota Johnson je možná pro mužské publikum přitažlivá, ovšem skvělá herečka to rozhodně není. Strohá, jako by bez zájmu odříkává dialogy, které občas obohatí i nějakým dramatickým výrazem. Její kolegové jí to ovšem nijak neusnadňovali, průměrní byli všichni. Kostýmy k sobě neladily a v určitých místech úplně chyběla nějaká podkreslující hudba, takže dialogy odříkávané do absolutního ticha působí dost amatérsky. ()
Now, we're worse than exes. We're friends. Jane Austen nejde občůrat, takže Persuasion ve vytyčených mantinelech občas působí jako slon v porcelánu. Jenže, Dakotu Johnson mám rád a bavilo mě, když na mě mluvila, mrkala nebo koulela očima. Něco na tomhle po-fleabagování Austenové je. Příjemné rozptýlení. ()
Osobně nesnáším, když se někdo pokouší měnit Anglii, její obyvatelé z vyšších vrstev a období 18.stol. kdy se prezentují černoši a černošky jako vysoká šlechta, asiati také.... (fíha Jane Austen by se opravdu divila a dostala by nejspíš psotník :-( jako já! Někdo! se odvažuje zprznit románovou předlohu a cpe se namísto skvěle natočeného příběhu, jako je film z roku 2007, pod názvem - "Vyznání Anny Elliottové" s představiteli hlavních rolí - skvělí Rupert Penry-Jones a Sally Hawkins. Doporučuji!!! Jinak - tyhle Netflixovské "přehmaty" mě jdou upřímně řečeno krkem...vážení, tak tohle opravdu ne. ()
Přijde mi velmi těžké přenést se přes moji bytostnou nenávist hereckých schopností Dakoty Johnson, abych se vůbec mohla zamyslet nad tím, proč mi ten film přijde špatný. Samozřejmě věc jedna: toporný komentář (spolu s bouráním čtvrté zdi), který jako by úplně popíral možnost, že by naše "hrdinka" mohla být inteligentní. Kolik jí má být let? Má představovat tolik mainstreamově oblíbený stereotyp nevyspělého single mileniála, který má lowkey seriózní problém s alkoholismem a bojí se sociálních interakcí do té míry, že ve třiceti letech neumí ani vykoktat obyčejný pozdrav, aniž by se totálně neznemožnil? Možná by mi to tolik nevadilo, kdyby to film bral teda vážně a cílem příběhu bylo tento "neduh" překonat. Ale ona je to z nějakého důvodu komedie a tak je z toho jenom nikam nezacílená vyčpělá karikatura. A vůbec to má celé takový divný amatérský nádech, jako by to parta ochotníků napsala a nacvičila z první dobré bez nějakého plánu nebo záměru. Třeba to, jak se spousta dialogů odehrává bez hudebního podkresu, a postavy tak své repliky pronášejí do trapného ticha. Nebo kostýmy, které vypadají, jako by je někdo posbíral z několika různých jiných produkcí a tak spolu nic moc ani neladí dohromady. Asi by to strašně chtělo být Bridget Jonesovou zkříženou s Clueless, ale zároveň i "opravdickým" drámem, ale výsledek je jenom tragédie, hihihi. ()
Reklama