Jak tvrdí Pereira

Film natočený podľa knihy Antonia Tabucchiho, ktorý kvalitou určite nezaostáva. V hlavnej role vynikajúci Marcello Mastroianni svojím herectvom celý film ťahá. Príbeh nás zavedie do výborne vykresleného prostredia salazarského Portugalska. Pereira je obyčajný človek - redaktor, vdovec, s ľahkou nadváhou, konzervatívnymi zvykmi, ktorý sa o politiku nestará a venuje sa len svojej kultúrnej sekcii. Okolnosti a predovšetkým nový spolupracovník však jeho názor postupne zmenia. Postava Pereiry je inšpiratívna - ukazuje, že aj obyčajný človek, ktorý nerezignuje na slušnosť, dokáže konať. Film dokresľuje vynikajúca hudba Ennia Morriconeho. (10.07.2023)

Tak Tabucchiho utla kniha, ani jej filmove spracovanie nie je nijakym dynamickym zazitkom, ci hlbokou uvahou nad stavom sveta pred vypuknutim 2.SV. Ide skor o lahko meditativny pribeh, ktory je zalozeny na vnutornych uvahach Pereiru, co sa spolocne s velmi zvlastnym sposobom napisania knihy, pretavilo do zaujimaveho knizneho diela. Filmu vsak atmosfera knihy chyba a to aj napriek vybornemu M.M., decentnosti celkoveho ponatia materialu zo strany rezisera ako aj Morriconeho hudbe. Filmove spracovanie preto ako jednohudba sice v pohode obstoji, no hlbsie sa mi to pamati urcite nevryje. (06.04.2010)

Film jsem neznala, a najednou koukám - v televizi můj milovaný Marcello Mastroianni. Hned ho v Top Ten posouvám nahoru, tohle byl snad jeho nejlepší výkon! A Daniel Auteuil! To byl sen! Náááádherný film, který jsem bohužel nenahrála, ale musím ho sehnat. A knihu samozřejmě taky, už se těším......Aktualizace 22.2.2011: mám nahrané z TV a knížku jsem četla. Je výborná!!! Herce nemohli vybrat líp! (15.03.2010)

Jednostranně levicový pohled na dění v Portugalsku, které nebylo přímo zataženo do 2. světové války a dokázalo se ubránit hrůzám nacismu i komunismu. Z tohoto pohledu jde o politický film na pomezí propagandy, neboť vlastně všechny postavy jsou pojaty ploše a schematicky s jediným cílem: očernit Salazarův režim, zatímco Rudí jsou ti hodní, co jednají "podle srdce". Málo známou skutečností je, že sami Portugalci považují Antonia Salazara za největšího Portugalce všech dob. On totiž zneklidňuje všechny, komunisty i demoliberály, neboť je reprezentantem jiného režimu, než komunistického nebo demokratického. Nahlíženo po stránce formální (umělecké), pak nutno uznat, že film jisté kvality má: herecké (Mastroianni), hudba (Morricone), ale jinak jsem si připadal jako divák u televize za minulého režimu... (18.03.2010)

Tento film stojí a padá s halvní rolí Marcella Mastroianniho, který jednoznačně dominuje, jakožto o politiku se nestarající starý novinář píšící do provládních novin v literární rubrice. Ten film má hlavu a patu, potíž je ale v tom, co v tomto prostru chybí. Ani Mastroianni nedokázal utáhnout všechno, a tak se morálně apelující příběh bohužel poněkud rozdrobil na menší kousky, čímž ztratil na síle. (07.01.2011)