Jak tvrdí Pereira

Tento film stojí a padá s halvní rolí Marcella Mastroianniho, který jednoznačně dominuje, jakožto o politiku se nestarající starý novinář píšící do provládních novin v literární rubrice. Ten film má hlavu a patu, potíž je ale v tom, co v tomto prostru chybí. Ani Mastroianni nedokázal utáhnout všechno, a tak se morálně apelující příběh bohužel poněkud rozdrobil na menší kousky, čímž ztratil na síle. (07.01.2011)

Předposlední film Marcella Mastroianniho a snímek, v němž jeho postava a jeho herectví naprosto dominuje. Klasické antifašistické téma muže, který se nestaral, dokud k tomu nebyl přiměn osobní ztrátou. Z galerie snímků tohoto zaměření ještě poměrně naivní, formou však jeden z nejlepších. Důležitou složkou filmu je hudba Ennia Morriconeho, filosofický podtext (dostane se i na poměr Claudela, Mauriaca či Bernanose k francistickému režimu), jenž je výrazně podtržen zvláštní koupací scénou. Nezklamal ani doktor Daniela Auteuila, ale Sostiene Pereira je pro mě především dalším výrazným připomenutím toho, co vše měl evropský film v postavě Marcella Mastroianniho. (20.10.2005)

Vůbec to není o politice. Ale o tom že darmo je někdo jen pasivním členem té společnosti, měnící se prostředí někdy NUTÍ člověka přehodnotit své myšlení. Staneme se jinými lidmi. Ne vždy lepšími, ale jsme k té změně donuceni. ...Perfektní Mastroianni, film ale jen vlažně se rozjíždí, chybí taky víc z toho herectví od ostatních. 4/5 (24.05.2014)

Jednostranně levicový pohled na dění v Portugalsku, které nebylo přímo zataženo do 2. světové války a dokázalo se ubránit hrůzám nacismu i komunismu. Z tohoto pohledu jde o politický film na pomezí propagandy, neboť vlastně všechny postavy jsou pojaty ploše a schematicky s jediným cílem: očernit Salazarův režim, zatímco Rudí jsou ti hodní, co jednají "podle srdce". Málo známou skutečností je, že sami Portugalci považují Antonia Salazara za největšího Portugalce všech dob. On totiž zneklidňuje všechny, komunisty i demoliberály, neboť je reprezentantem jiného režimu, než komunistického nebo demokratického. Nahlíženo po stránce formální (umělecké), pak nutno uznat, že film jisté kvality má: herecké (Mastroianni), hudba (Morricone), ale jinak jsem si připadal jako divák u televize za minulého režimu... (18.03.2010)

Me na filmu nejvice zaujal scenar. Opravdu dobry pribeh. Jestli to je levicove ci pravicove neresim, lide jsou vzdy na dvou stranach a zalezi uz jen na treti strane, jak si to prebere:-). Mastroianni hraje vybornou postavu, ale jeho herectvi mi vice sedi v jeho mladsich letech. Povedlo se mi i nasat dobovou atmosferu Lisabonu... Film, ktery urcite stoji za pozornost! (23.10.2021)