Radúz a Mahulena

Láska mezi Radúzem a jeho sestřenicí Mahulenou je neustále podkopávána jejich neschopností (její zasněností, jeho neopatrností, jeho blouzněním, jejím bědováním). Těžko si tuto dvojici představit v každodenním fungování. *spoiler* Dokonce i kletbu za ně musí zlomit Radúzova matka (ostatně v žádném jiném příběhu asi nezazní tolikrát zvolání: "Matko!"). Vůbec veškerou moc zde třímají v rukou ženy, muži (Tříska, Ráž, Adamíra) maximálně sdělí svůj nesouhlas, ale ve výsledku se podvolují. Pohádka je zpracována působivě, to ano, ale není pro každého (jistě ne pro děti... a koneckonců ani pro mě moc ne). "Ten strom... chce moji krev." (04.01.2019)

No já fakt nevim...! :D Rozhodně musím ocenit kostýmy, protože ty jsou naprosto dokonalé, ale zbytek... Jan Tříska zde má velice rozporuplné výkony, chvílemi jsem si nebyla jistá, zda to, co právě předvádí je naprostá katastrofa nebo je to zkrátka projev jeho stylu v kombinaci s textem Julia Zeyera. Scéna kde Radúz bojuje s Mahuleninou matkou je svým způsobem velice komicky nemravná. Celkově je to velice rozporuplný snímek, který je velmi působivě zpracován. (23.09.2014)

Nejpůsobivější pohádka, co jsem kdy viděl. Vizuálně vybroušený pohled na Radúze a Mahuleny a jejich osudovou lásku. Epické prostředí, které si společně s dunivou a působivou hudbou nic nezadá s Pánem prstenů a v mnohém ho emočně překonává. Pohled na "zlou matku" a její vojenské sluhy, jak peláší na svých koních na nekonečné pláni podzimní odpoledně vstříc Radúzovi, je svou intenzitou neuvěřitelně působivý. Nikdy bych nevěřil, že právě toto prohlásím u pohádky, přestože má lehce uměleckou/baletní/dramatickou vizáž a hraje v ní Jan Tříška s Magdou Vašáryovou...Krom nich právě matka Mahuleny je velmi energeticky a děsivě zahraná tuším Jaroslavou Adamovou. Avšak toto není klasická pohádka pro děti, tohle je působivé dílo, které kdyby nebylo v závěru zbytečně natažené a chvílemi stručnější, připsalo by si jasných 5* za svou originalitu spojenou s epickým rozměrem, který v českém filmu těžko hledá konkurenci. (20.05.2009)

Krásná poetická středověká balada. Z pohádky to má sice prince, princezny, království a kouzla. Ale nevím, které dítě by zhlédlo celý tento snímek. Velkým plusem jsou herecké výkony a krásné exteriéry. Film, nebo spíše zfilmovaná báseň, má spoustu velmi silných chvil. Atmosféra by se dala krájet a texty postav jsou líbezně pronášeny. Není třeba velkých triků, není třeba mnohých peněz, aby vznikl velký film. (13.04.2009)

Renesančně stylizovaný plakát dost přesně vystihuje zaměření i směřování pozoruhodného dramatického filmového díla. Snaha být moderní a přitom dodržovat dobové vymezení tématu, jež samo bylo do značné míry rovněž adaptací starší tuším Němcové stejnojmenné pohádky, vytěžené z jejích slovenských sběrů, je příjemným kontrastem oproti uřvaným křečovitým modernizacím např. některých shakespearovských divadelních inscenací, v nichž to hřmí motory a niternou prázdnotou takto ztvárňovaného obsahu kamsi do ztracena diváckého zoufalství, rozhořčení i lítosti. Zeyer je nedoceňovaným mágem více moderní než probuzenecké čeké krásné literatury a tam, kde měl zvlášť šťastnou ruku, je to také znát. Spolu s PRINCEM BAJAJOU vznikl tehdy zajímavý diptych, který netrhal na kusy tehdy jako kýč zatracovanou secesi a přitom zachoval i vlastnosti a poetiku tématického archetypu Němcové. Trojí vrstva trochu romantické, trochu civilní a asi relativně nejvíce secesní příměsi byla podpořena invenčními kreacemi Vášáryové mladší a Třískovou i standardními výkony dalších hvězdných protagonistů naší tehdejší Thálie (Medřická, Menšík, Adamíra, Ráž, Brousek nst.). To, co se dnes jeví jako drhnutí, je jen vynalézavost a přiměřená úcta k až "ctihodným" (úvozovky proto, že dnes to slovo je přinejlepším neobvyklé, pokud se nejeví jako vysloveně "pošahané", češtěji výstřední) předlohám. Soudím, že v obém tvůrci přesáhli svou dobovou limitaci a vstoupili na nadčasový pomyslný český Parnassos. (Asi také proto jim zůstávají zavřena dvířka zvaná DVD.) (24.03.2008)