Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Joachim HolbekHrajú:
Bryce Dallas Howard, Isaach De Bankolé, Danny Glover, Willem Dafoe, Lauren Bacall, Jean-Marc Barr, Geoffrey Bateman, Jeremy Davies, Udo Kier, Chloë Sevigny (viac)Obsahy(1)
V druhej časti stále nedokončenej „americkej“ trilógie, založenej na motíve USA ako krajine neobmedzených možností, Lars von Trier znovu privádza na scénu postavu Grace – hrdinku svojho predchádzajúceho filmu Dogville. (Nicole Kidman však vystriedala Bryce Dallas Howard). Grace a jej otec sa začiatkom 30. rokov presúvajú z Colorada do Alabamy, na starú plantáž s názvom Manderlay, kde sú konfrontovaní s desivou krutosťou a nespravodlivosťou otroctva. Niet divu, že Grace nemôže zostať bokom a rozhodne sa zasiahnuť. No s akým výsledkom? Poriadky udržiavané celé desaťročia sa rúcajú, ale osvedčí sa výučba otrokov demokracii? (ASFK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (206)
║Rozpočet $14,2milióna║Tržby USA $78,378║Tržby Celosvetovo $674,918║ Príde mi to o niečo slabšie, nevýraznejšie než Dogville, herci si spĺňajú svoje úlohy výborne, príbeh fajn odsýpa, aj keď občas som sa trošku strácal zo začiatku filmu v podstate výpovede, zamotávanie príbehu mi ako vždy moc sedelo a jedine čo mi chýbalo bol trošku lepší šokujúcejší koniec. /65%/ ()
Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. ()
(Komentováno pod vlivem semináře předmětu Film a politika, dvou řezaných Ferdinandů a rozepsaný bakalářky s jádrem v etnický diverzitě Etiopie.) Triera neznám. Neznám jeho filmovou tvorbu, jeho politický názory, jeho životní filozofii, jeho cokoliv. I kdyby však byl jinak stokrát misogyn, nesporná hloubka tohohle díla je vážně naprosto univerzální. --- Čim mi Trier udělal speciálně radost? 1) Vyobrazil pro mě jednoho z nejodpudivějších pokrytců v dějinách kinematografie. Když Grace poprvý dorazí na místo činu, pohoršuje se nad předsudky, s nimiž je neustále konfrontována; a přitom celej svuj idealistickej konstrukt vystaví na jednom gigantickym předsudku, že by černoši bez přítomnosti pevný ruky bělošky absolutně netušili co si počít a jak se vůbec základně chovat. Zároveň Grace neustále mluví o Afričanech jakožto o jednom národu či snad rase; a přece se zezačátku dušuje, že chce každýho obyvatele Manderlay vnímat jako jednotlivce. Bojí se, že by se s černochem jako zaměstnancem zacházelo na chlup stejně jako dřív s tim samym černochem se statusem otroka; a přitom sama výměnou za jednoho právníka nabízí jednoho Vigga - jako by je snad měla za nějaký neživotný artikly. A tak dále. Hnus. 2) Trier nádherně postihl nulovej smysl pro zodpovědnost těhletěch čistokrevných LibDem kašpárků, stejně jako i nevyhnutelnost jejich kontinuálního zrazování vlastních ideálů. A to jakože fakt NÁDHERNĚ. 3) První pohled na "nový" Manderlay mi svou evidentní symbolikou navodil nepříjemnou husí kůži - bývalí otroci působili přesně tak, jako by byli odpradávna vězněni ve výběhu zoologický zahrady. Ale i tahle alegorie měla, zdá se, svuj vyšší smysl; však to byla právě Grace, kdo (na rozdíl od černochů zcela nekontrolovaně) v jednu chvíli nedokázal potlačit obyčejný zvířecí pudy. Hádám, že nemusim na plnou klávesnici psát kdy přesně. 4) Řád ve společnosti > svoboda jedince. 5) Pointa ve stylu "na posranýho i hajzl spadne" mi pak (nejen) pro tohle všechno výsostně sedla. GENIÁLNÍ! --- V nejbližších dnech mám nad timhle majstrštykem zauvažovat na prostoru pěti normostran. Proto se tu nebudu dál vyčerpávat a případný zájemce o mý další bludy s dovolenim odkážu do pošty. Zde už snad jen ... z protisměru hnedka hurá na Dogville!! ()
Ucelenější, kompaktnější, maximálně strohé, divadelní metaforičnost začíná lehce ustupovat názornému naturalismu a kupodivu je druhá část plánované trilogie i vtipnější ... Tedy pokud skřípající cynismus míchnutý satirickým nadhledem může být pro někoho (mě) vtipným. Dogville bylo hutné psycho, z něhož se člověk dlouho vzpamatovával (nebo ho hned nenáviděl). Manderlay je oproti tomu po stránce formální trochu slabší bratříček, ale i tak vás několikrát donutí zavřít oči, zacpat si uši, neboť pár scén je drásavě vygradovaných ( i když je to zcela individuální). Ve výsledku u mě však o jednu píď Manderlay zvítězil ... ()
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A jsem specielně, výjimečně a ultimátně naštvaná, že tímhle zničili, rozemleli, rozonanovali památku Dogvillu, jež byl dokonalý, do prachu mizerné plantáže a točitých schodů a slabin zrzavé dívky, co umí hrát jen někdy a dneska to nechala v druhých kalhotách. Jediná věc, která mi aspoň trochu připadala trefná nebo satirická, byla konfrontace filmu s fotkami, které běží na pozadí závěrečných titulků. Ty mě bavilo sledovat, film ne. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (16)
- Willem Dafoe dostal roli na základě večeře s Isaachem De Bankolé, který následující den odjížděl na natáčení do Švédska. Dafoe ho požádal, aby Trierovi vyřídil, že by ve filmu rád hrál. Za 6 týdnů se mu štáb ozval. (Brousitch)
- Snímka nesie aj označenie The Film 'Manderlay' as Told in Eight Straight Chapters - Manderlay - film o ôsmich kapitolách. (MikaelSVK)
Reklama