Manderlay

Co bylo řečeno o povedeném spojení filmu a divadla u Dogville, platí i zde, ovšem s menším rozdílem, že tady už to tolik není experiment, nýbrž více sázka na jistotu. Manderlay je seběvědomý a dobře promyšlený, resp. dobře vykonstruovaný film zpracovávající ožehavou tématiku rasismu výmluvným způsobem. Působí umělecký, ovšem zachycuje dobře i lidský rozměr jednotlivce, představuje intelektuální, soudržný a v závěru i šokující zážitek. Přesto si nemohu pomoct, ale Dogville mi přijde ve všech směrech, ať už více (hlavní herečka), či méně (atmosféra) lepší. 7/10 (26.05.2009)

Jak píše Dadel, podruhé už to tolik nefunguje. Zvláště proto, že Manderlay se drží stejných "hlavních" bodů jako Dogville, i když cesta mezi nimi je samozřejmě jiná. Herci (a nejen Grace a její otec) mi více vyhovovali v Dogville. Konec je však opět úžasný, titulky možná ještě lepší a hlavně to je kratší :-) 85 % (12.07.2005)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

"Manderlay", druhá část plánované (bohužel dosud neuskutečněné) trilogie, doplácí právě na své pořadové číslo. Ani přes nesporně zajímavé téma "černoši vs. běloši ve 30. letech minulého století" se tomuto snímku nepodařilo překonat vysoce nastavenou laťku staršího bratříčka. A proč to? Narozdíl od mistrně rozehraného "Dogville" se dal pesimistický konec celkem snadno předvídat... (11.06.2010)

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)