Fajčenie spôsobuje kašeľ

Quentin Dupieux opět promítá na velké plátno gejzír svých bláznivých nápadů ve vtipem nařachané parodii na snímky superhrdinského žánru, jako jsou zejména Želví nindžové, Strážci vesmíru a klidně i marvelovky, DC filmy a podobně - každý si v tom najde, co sám chce. A celé se to ještě k tomu kombinuje se schématem hororových povídkových filmů. Zní to neuvěřitelně? Tak šup do kina - kdo neviděl, neuvěří! [KVIFF 2022] (06.07.2022)

To, co v nás před 20 lety dokázal probudit Michel Gondry, přebírá i v Kouření Quentin Dupieux. Tetnokát za pomocí jemné retro DIY nostalgie, surrealistiského dada scénáře a slušné porce přiblblého humoru, ze kterého ovšem dokáže Oizo uvařit galaktickou polévku jak stehno. Po Incroyable mais vrai další z naprostých ujetin, kde se může stát všechno a vy u toho jen spokojeně přikyvujete s úsměvem blbečka v kýblu. Za nevyužitý potenciál dua Marsais/Ludig dávám ale o hvězdu méně, než bych chtěl. (13.07.2023)

Opět fajn absurdní komedie od Dupieuxe, ano dá se říct že to nepřináší nic nového či inovativního podobně jako u jeho posledních dvou filmů, ale i tak spokojenost. Sledujeme tu tým superhrdinů co jsou svým krysím nadřízeným posláni na teambuilding do lesů a do toho si občas vyprávějí hororové historky. Což, ano zní to jako podivná kombinace (což by vás u tohoto tvůrce nemělo překvapovat), ale jako celek to funguje parádně. Po celou kratší stopáž jsem se bavil a i když ano, někdy některé vtípky byli vysušené až na dřeň, tak většina fungovala. Hlavně za to mohli hlavní postavy jejichž interakce bavili a i místy poměrně fajn cartoonové gore či celková parodie na staré superhero seriály alá Power Rangers. Jediná výtka tak spíš putuje do toho že po posledních dvou filmech mi přijde že Dupieux tak nějak zabředl ve stejných vodách a jeho poslední tvorba je poměrně furt to samé, ale zatím mě to pořád baví. (21.08.2023)

Strážci vesmíru se můžou jít zahrabat – proti bezpráví totiž zasahuje Tabáková patrola, která nejenže likviduje protivníky v gumových želvích oblecích, ale také vás poučí o škodlivosti kouření. V osobní rovině se jim však moc nedaří a vztahy mezi nimi jsou na bodu mrazu, proto jsou posláni do lesa na teambuilding, který má utužit jejich spojitost. Pětice superhrdinů v latexových teplákovkách jsou vážně idioti k pohledání, ať už přechytralý obtloustlý vůdce, nebo černoch s obřím předkusem à la Dvejn Dybly. Mužské oko potěší dámské osazenstvo patroly… ty jsou však trošku jednodušší a navíc doslova šílí po svém šéfovi - plyšovém krysákovi, kterému v každém záběru vytéká z huby zelený sliz. Už do tak krátké stopáže je vměstnáno několik mini povídek, kterými si patrola zpestřuje čekání na další prácičku. Totální úlet, ve kterém se režisérovi nedá upřít originalita (ostatně jako u většiny jeho tvorby) a po celou dobu si dělá to, co chce… chci mít ve filmu mluvící rybu, ledničku se samoobsluhou v podobě prodavačky, zaostalého pásového robota, tak šup tam s tím. A příběh o drtičce dřeva je krásně vyhnán do absurdnosti. „Vážně jsem v pořádku.“ ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■ (14.11.2023)

O čem ten film je? Stejně jako u skoro všech Dupieuxových filmů je to úplně jedno, když je to jen hra s diváckými očekáváními a jelikož si Dupieux neustále dělá co chce a jeho fanouškům absolutně nevadí, že je vše utržené ze řetězu a prvky a dějové linie se náhodně objevují a zase mizí, asi se těžko jinak než pocitově dá říct, který z jeho filmů je lepší a který horší. Pro mě je jeho vrchol Steak a Rubber, pak už mi sedla jen Realita a tam to někde končí. A od té doby, co točí každý rok aspoň jeden film, mě míjí ještě víc a to hlavně díky tomu, že má jeden absurdní nápad, který na začátku vypadá velice slibně, ale pak ho absolutně nikam negraduje. Proto se mi nelíbila Jelenice. Tady jsem vnímal další velký freestyle, kde je úplně jedno, co se stane a co z toho vyleze, ale vzhledem k tomu, že se z toho stane takový polo-povídkový film, dokázal jsem se do toho víc dostat a víc se bavit nad nejedním zajímavým absurdním nápadem. Těch tu má Dupiex naštěstí dost, hlavně ve dvou hororových povídkách nebo v podobě věčně slintajícího pana Třísky, jen je zase podává tím svým stylem, kde vše absurdní jako by bylo normální a vy z toho musíte veškerou absurditu vytušit. Což je styl, který mám jinak rád a baví mě, ale u Dupieuxe je takový podivně odtažitý a tak často chápu vtip, ale nesměju se mu. Vlastně ke každému jeho filmu píšu to samé a stále jsem z žádného nedokázal být nadšený nebo aspoň nadprůměrně spokojený. Určitě se k němu do konce roku ještě vrátím, protože tohle mi sedlo nad očekávání a chci se přesvědčit, jestli to nebylo jen svéráznou parodií superhrdinských, sci-fi a hororových filmů. Nejvíc mě ale stejně baví, jak naprosto lhostejně ji podává a jak se pak může bavit nad tím, jak někteří v jeho filmu uvidí poctu, další zase výsměch a jiní zase závažnou ekoagitku. Pro každého něco a přitom na tom Dupieuxovi nezáleží a jen to tam prostě má. V tom je nejdůmyslnější a baví mě tím i ve svých slabších dílech. 3* (17.05.2024)