Tvorca

„Robomíru zdar, Americe zmar! Jednoruký láskou taje, divák hledá jinotaje.“ Sadistickými scenáristy o pár končetin ořezaný černoch, trpící navíc i ejaculatio praecox, viz „Dal bych cokoli za jednu minutu s Mayou,“ dostal od imperialistického strýčka Sama rozkaz proniknout do doupěte neamerické inteligence, mezi žluté roborebely, kující ajťácké pikle v rákosí. Úkolu se zhostil zodpovědně a tak dlouho infiltroval, až hlavní partyzánku obtěžkal. SPOILEROIDNÍ OKÉNKO: [][] Přečteno mezi řádky (kukuřice na orbitu).  ̊Ϫ̊ Amerika je zlá, skrznaskrz prohnilá a bojechtivá (ale moc jí to válčení nejde).  ̊Ϫ̊ Nejhorší urážka amerického generála je: „Ty humanisto!“ Druhá nejhorší: „Ty inteligente.“  ̊Ϫ̊ Heslo dne zní: „Rozvíjej AI, posílíš mír!“ Heslo budoucnosti: „Robo-táři všech zemí, spojte se!“ [][] Zajímavý vizuál typu mišmaš osciluje mezi Četou, Apokalypsou (ale bez Wagnera), Blade Runnerem, Nevědomím a Zkázou vzducholodi Hindenburg, šmrncnuto i VALL-I a Districtem 9, kde kreveťáky nahradili robolámové. Scénář je prudce mírotvorný, se záměrem rozbrečet válečné štváče a propagovat AI v cílové divácké skupině, tedy v mateřských školkách. Dvě hvězdy a OFF. (07.12.2023)

Trailer mě navnadil až moc, vizuálně mě The Creator hodně zajímal. O to větší bylo zklamání ze samotného filmu. Dialogy a vývoj příběhu je tak neuvěřitelně schematický, že bych věřil, že je napsala A.I. Což je obrovská škoda, protože kamera, scenérie a vizuální nápady byly opravdu povedené. Velkolepých scén bylo ale pomálu, a v kombinaci s téměř neexistujícím propojením s postavami a příběhové jednoduchosti si člověk klade otázku, proč se sakra tak nadějné projekty nemůžou dotáhnout do efektivnější závěrečné formy. Ps: Gareth Edwards je mimochodem ten neuvěřitelný self-made man, který z pěti korun vytvořil skvělé sci-fi "Monsters". Pokud by se byl zabýval jenom vizuální stránkou filmu, a dal napsat scénář zkušenějším bardům, mohl The Creator být skvělým sci-fi, jak je mám rád. (10.01.2024)

Poslední velký film roku 2023 je po vynikajících trailerech tady a kdo měl kvůli přítomnosti Garetha Edwardse obavy ... ten měl bohužel pravdu. Stvořitel mi často připomněl začátky Neilla Blomkampa, který dokázal vytvořit za relativně málo peněz, krásné a fungující světy, které měly svou vnitřní logiku. Stvořitel skutečně vypadá famózně a rozhodně více připomene Camerona než libovolnou aktuální komiksovku. Roboti působí jako skutečné fungující stroje, stejně tak veškeré dopravní prostředky a hlavně je vše zasazeno do skutečného světa a přestože se většinou pohybujeme na polích nebo vesničkách, působí to výrazně lépe než hangár s modrým pozadím. V tomto ohledu je zde vše na svém místě ale velice brzy divák pochopí, že událost roku se před ním neodehrává. Úplně bych neodsuzoval ohraný příběh cesty dospělého a dítěte, nebezpečným světem, jelikož i na tomto jednoduchém tématu se dá vytvořit unikátní film (zdravíme Potomky lidí) ale zde je toho špatně více. Edwards nedokáže pracovat s herci a tím pádem vznikají naprosto nezajímaví hrdinové, ke kterým si divák nedokáže vytvořit vztah a už vůbec neuvěří vztahům jejich. Když pak dochází k dojemným momentům, které by měly donutit diváky uronit slzy, dostaví se spíše ironický smích a že se na emoce tlačí více než je zdrávo, ukáže natahovaný konec s naprosto zbytečnou tečkou (ti co viděli, určitě ví). Bohužel tyto chyby jsou natolik zásadní, že rozbíjí jinak oku lahodící podívanou, která nešetří velkolepými momenty, které ale nemají dostatečnou váhu, vzhledem k výše uvedeným problémům s postavami. Vznikla tak rozporuplná podívaná, která s velkými rozpaky dokáže ukojit hlad po blockbusterech a možná je i mírnou satisfakcí za odsun druhé Duny, ale nedostali jsme to, co bylo slibováno a přitom by to nebylo tak těžké dotáhnout. Profackovat líné scénáristy i Edwardse, který se tentokrát nemůže vymlouvat na zásahy ze strany studia jako v dobách Rogue One (které Edwardsovi rezervy měly také výrazné). P.S. Hans Zimmer absolutně nevýrazný. (28.09.2023)

Obrovská snaha o novodobou klasiku, která by se mohla řadit po bok Blade Runnera nebo Apocalypse Now, se vyplácí po dobu dvou třetin metráže, který jsou vizuálně, designově i příběhově ohromný (nízkýmu rozpočtu navzdory). Pak ale přijde třetí akt. Akt, ve kterym najednou všechno působí, jako by to přejal jinej tvůrčí tým a všechny zúčastněný to přestalo bavit – a tak prostě zkondenzovali celý Elysium do finálních čtyřiceti minut a udělali ze Stvořitele nejtupější, nejbéčkovější sci-fi roku, čímž veškerá snaha přišla vniveč. Přitom režijně i vizí se ty dvě třetiny drží The Creator neskutečně vysoko. Ty tři hvězdy dávám hlavně za tu snahu přivést na plátna kin originální tvorbu, která v posledních dvaceti letech pomalu mizí. (17.11.2023)

Po letech nám Gareth Edwards opět přinesl sci-fi projekt. Trochu mi to připomnělo Chappieho. Dost se tam staví i na filozofii. Děj se odehrává zhruba za 50 let, kdy už lidé umí vyrábět plně autonomní roboty s vlastním myšlením. Po jaderném útoku na L.A., ale lidé otočí a začnou s nimi válčit. Díky hlavnímu hrdinovi Joshuovi v podání Johna Davida Washingtona se dostáváme přímo do centra dění a do samotného konfliktu. Ten nějak balancuje mezi oběma světy a neví, na kterou stranu se přidat. Také se tu hledá tajemná Nirmáta, který má údajně sestrojit zbraň, která pomůže robotům vyhrát. Samotný vizuál je dost povedený a akce také. Člověka to místy nutí se zamyslet, kdo je vlastně hodný a kdo ne. Místy ale trochu vázne a je tam pomalejší tempo. Přesto, že to žádný revoluční film není, je to pořád slušný zážitek se zajímavou myšlenkou. Taky je tu místy dost vhodně zvolený hudba. "Spánek, ne off." (29.09.2023)