Walk the Line

Asi jsem moc dlouho čekala, hodně jsem se namlsala různými životopisy nebo jinými filmy z prostředí country a počátků rock and rollu. Takže už nevnímám Walk the Line jakkoli nadprůměrně. Spíš mi vadí, že si z životopisu Johnnyho Cashe tvůrci vybrali jen tu romanci s druhou manželkou June. Na oscarové herecké výkony Joaquina Phoenixe a Reese Witherspoon to sice stačilo, ale o šíři fenoménu to neřeklo skoro nic. (17.08.2022)

Hodina životního příběhu, na kterém je chytlavý leda dramatický úvod, a hodina songů, které mě sice nenutily rvát si prsty do uší, ale taky mi nepřinesly kdovíjaké uspokojení. To je vlastně všechno, co můžu profesionálně zvládnutému filmu vytknout: hudba, co mě nebere a člověk, co mě převážně odpuzoval a nezaujal ničím víc, než hereckým výkonem J. Phoenixe. 65% (10.01.2011)

Nikdy jsem netušila, jak skvěle umí Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon zpívat, hudební čísla byla opravdu báječná a já zjistila, že ačkoli country není můj šálek kávy, písničky Johnnyho Cashe se mi nejen líbí, ale dokonce uvažuji o koupi OST. Ale to není to jediné, co činí film výjimečný. Joaqiunu Phoenixovi jeho role sedí jak ušitá na míru, díky němu vidíme samotného Cashe ve vší komplikovanosti, která zmítala jeho životem. No a Reese Witherspoon je mu tou nejlepší protihráčkou, silnou partnerkou, která mu vždy poskytla oporu, i když jí to mnohdy stálo spoustu sil. Její výkon si poprávu zasloužil ocenění nejvyšší. (11.03.2006)

Některé filmy vás i s pořádným odstupem důkladně změní. Country jsem se v době zhlédnutí posmíval, Reese víceméně ignoroval a po projekci najednou bylo všechno jinak. Cashe sice aktivně neposlouchám, ale všechna životní varování, která Walk the Line nenápadně sype jedno za druhým, jsem si tenkrát vzal k srdci a (jakkoli pateticky to může znít) rád bych věřil, že mi několikrát pomohla na těch nejdůležitějších křižovatkách zahnout správně. Nemám tuhle životopisnou podívanou mezi svojí top desítkou, ba dokonce ani mezi top padesátkou. Je v ní ale tolik pravdy ohledně pokušení, těžkých rozhodnutí, lásek i kariéry, že jsem si svého času dal do avataru Phoenixův portrét z kresleného plakátu - a dodneška jsem ho tam nechal. Osobní film v tom nejočividnějším slova smyslu. (08.09.2006)

Dějově velmi podobné Rayovi. Stejně přímočarý a v podstatě velmi jednoduchý děj, opírající se především o silné herecké osobnosti. Narozdíl od Hackforda má však Mangold mnohem větší cit pro vykreslení komorních scén a především je Walk The Line jakožto celek mnohem upřímnější a poctivější, než politicky přespříliš korektní Ray. Phoenix a Witherspoon předvádějí do puntíku maximum a jejich výkony se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo možné v uplynulém roce vidět. Oscar pro Reese je naprosto zasloužený. Bohužel má však poměrně solidní životopis Johnyho Cashe i svá negativa. Těmi jsou jednak příliš jednoduchý scénář, na můj vkus trochu moc klišé a typicky vyumělkovaných a na oko lahodících scén, které jsou však při troše pozorosti průhledné jak sklo. Solidní a především poctivé řemeslo a ve finále přece jen o něco lepší nežli čistě průměrný, poněkud délkově nevyhovující a lehce unavující Ray. (14.08.2006)