Walk the Line

Nejen film, ale především příběh, jehož jednotlivé momenty dokážou vzít za srdce, a který jako celek působí kompaktně a neskutečně živě. A opravdově:P A ta muzika, ta je do-ko-na-lá. Stejně jako Reese Witherspoon - nikdy nebyla tak úžasná, herecky ani jinak. Manželé Cashovi si nemohli pro své ztvárnění vybrat lépe. Hlavní hrdinové a jejich filmové rodiny si za své výkony zaslouží ty nejvyšší pocty, a ti skuteční...no, však jste to sami viděli. Walk The Line dávám na třetí pokus 90%. (13.07.2007)

Rovnice vedoucí k pětihvězdičkovému ocejchování filmu je vlastně hrozně jednoduchá: silný příběh, emoce, herecké výkony, které dokáží vymazat osobnost herce a vytvořit hranou postavu, upřimnost, talent a práce dělaná z lásky k filmovému umění a ne z lásky k pěnězům. To všechno Walk the Line splnil a já tedy moc rád plním tu svou část rovnice a cejchuji Walk the line pěti hvězdičkama. A Vám drazí filmaři, režiséři, producenti, kamerameni, scénaristi a herci přeji ať do svých filmů dávate kus sebe, svého talentu a svého srdce, protože my fanoušci tu poctivost poznáme a rádi jí odměníme. (08.09.2015)

Johnnyho Cashe mám prostě rád a tento film je dá se říct poctou. Líbilo se mi, že se tvůrci soustředili na písničky (opravdu je to tak půl na půl s "normálním dějem") Musím složit poklonu ústřední dvojici, jak jsem neměl nikdy rád Reese Witherspoon, tak tady byla fakt skvělá a pan Joaquin Phoenix je kapitola sama pro sebe. (02.08.2006)

Životopisný hudobný filmu typu Ray, ale nie až tak hollywoodsky vyumelkovaný a trochu úprimnejší a skratkovitejší. Čo je len dobre. Plus skvelé duo Joaquin Phoenix + Reese Witherspoon. Kiež by sa s rovnakou láskou začali nakrúcať filmy o režiséroch, ktorí sú mi bližší než hudobníci... (18.01.2006)

S Johnny Cashem jsem se poprvé setkal na albu Zooropa od U2 při poslechu posledního songu, který nazpíval svým krásným hlubokým hlasem (kterým disponuje i Joaquin Phoenix) a přestože jeho tvorba není mým šálkem kávy, za tu inspiraci, kterou mu přiznává spousta hudebních osobností, nejenom countryových, ale i rockových, si "svůj" film určitě zasloužil. Walk the Line není naštěstí nudně popisným příběhem, navzdory pár letopočtům se tu v podstatě mnoho o Cashových úspěších a tvorbě divák nedozví (což skalní fandy možná zamrzí), ale příběh se zaměřuje v komorní rovině zejména na utváření vztahu se svojí budoucí ženou June Carter (sladce vitální Reese Whiterspoon) a jeho až posedlostí její osobou, ukazuje jeho návyk na prášcích a celoživotní těžké vyrovnávání se se smrtí svého bratra. Joaquin nejenom že krásně zpíval a s kytarou v ruce jsem mu věřil každý pohyb, ale i ten jeho utrápený pohled s vnitřními démony, kteří se mu zračili v očích a se kterými neustále bojoval, byl přímo "oscarový" :o). Stejně tak Whiterspoon, s tělem křehkého diblíka, ale povahou silná žena a Cashův anděl spásný. Od 5* tenhle film dělí jen absence nějaké opravdu silné scény, která by se nesmazatelně zapsala do paměti, snad s vyjímkou trestuhodně krátkého momentu, zobrazujícím koncert ve věznici ve Folsomu, při kterém mi naskakovala husina. (16.03.2006)