Do hajzlu!

Hlavní postava má takový ten typický den blbec, když se probere, s propíchnutou rukou, v převržené toice, ze které není úniku. Co se tady děje a co tomu předcházelo? Dostane se z těchto sraček? Bude mu dělat, kromě mluvícího hajzlprkýnka, hlavní společnost ještě někdo? Ach du šajze se snaží být telefonní budkou bez větších ambicí a klaustrofobickým dramatem, jehož námět mě popravdě děsí na festivalech už hodně dlouhou dobu. Dobré momenty zde však často střídají ty špatné, někdy až vyloženě trapné (snové sekvence – tedy kromě té úvodní, která má hlubokou myšlenku). Dementní chování postav by ani nevadilo, ale jejich charaktery jsou až na hranici grotesknosti. Tohle záchodové šajze je tak tedy někde na půli cesty. Z filmu jsem si ale odnesl důležité ponaučení – odteďka, na fesťáku, bez flexky na toiky nelezu. A opět se potvrzuje, že sovy nejsou tím, čím se zdají být. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■ (05.07.2023)

Zábavný a ulítlý Survival Thriller odehrávající se na jednom místě- konkrétně kadibudka! Hlavní hrdina se probouzí z bezvědomí v kadibudce, má roxorem propíchlou ruku, nemůže se hýbat a má jen hodinu než to tam celé vybouchne, Vzhledem k námětu je to poměrně zábavné, hlavní hrdina uvažuje racionálně a některé nápady jsou dobře střelené. Došlo i na trochu krve, kde jedna gore scéna je fakt libová a docela nepříjemná na pohled. Jinak je to taková jednohubka bez vetšího děje či výrazného překvapení. Kdo má rád filmy odehrávající se na jednom místě, kde někdo bojuje o život, tak toho film určitě neurazí, ale k nadprůměrné známce mi však něco chybělo. Slušný průměr z Německa, který rozhodně dostává plusové body za originální nápad, racionálně uvažujícího hlavního hrdinu a porci násilí. 6/10. (03.07.2023)

Chlap se probere v toi toice s rukou propíchnutou roxorem a telefonem zaparkovanym ve sra*kách. A pochopitelně ho tlačí čas, takže ven se potřebuje dostat stůj co stůj. Mohla to být adrenalinová hříčka utopaná v krvi a hovnech a asi to tak bylo i zamýšleno, ale to by se musel režisér vejít do hodiny. Takhle to bylo až moc rozplizlé a přes veškerou snahu i málo intenzivní. Ale špatné to není, to zase ne. Herec v hlavní roli byl fajn, pár chuťovek se tu najde a Rinker obecně ukázal, že v něm něco je. Tak uvidíme příště. 55% (06.07.2023)

Nápad natočiť survival horor, resp. mierne čiernohumornú hororvú komédiu zo záchodu (typická Toi Toi) bol fajn. Je to však béčko ako remeň a celkové prevedenie nápadu dosť pokulháva. Hlavný herec sa ešte vcelku snaží, ale všetko naokolo (scenár, réžia, nedostatok prachov, či ostatní herci - konkrétne najmä Brandtner z Komisára Rexa, prehrávajú jedna radosť) potápa film doslova do hajzlu. Zranenia hlavného hrdinu, a to čo tu robí s poranenou rukou sú v dimenzii science fiction a väčšina diania vyžaduje prepnúť mozog do polohy OFF (logika a uveriteľnosť išli na dovolenku). Oceniť teda vo finále okrem nápadu možno ešte béčkové gore a prehananú krvavosť a to je všetko. Ten typ filmu, ktorým keď sa v spoločnosti pochválite že ste ho videli, tak získate chvíľkovú pozornosť, no zároveň druhým dychom dodáte že to vlastne za videnie nestálo a bola to vcelku pi*ovina (i keď občas zábavná). 30% (17.07.2023)

Sympatický malý high concept biják, jehož český název by s ohledem na dějové peripetie měl znít "To mě poser", se celý (až na pár záběrů) odehrává v prostoru mobilní latríny. Právě tam za bizarních a velmi bolestivých okolností uvízl stavební technik a musí se odtamtud také v daném čase dostat, než ho navždy pohřbí exploze plánované demolice. Debutující Lukas Rinker si s velkou nadsázkou vědomě si pohrává s přiznanými vzory a referencemi a přichází tak s rozvernou a záměrně přepjatou záchodovou parafrázi na "Telefonní budku" i "Trosečníka". Stylově pak jeho absurdní thriller stojí hrdě rozkročený mezi excesivní formálností a intenzivní tělesností bijáků dua Neveldine/Taylor a současně jalovou hovadnostní německé televizní produkce (zde budiž referenčním počinem vědomě pitomá krimi série "Hubert a Staller"). Místy sice film vykazuje obvyklé debutantské neduhy, jako neschopnost zkrátit či opustit těžce pořízené či naopak radostně vzniklé záběry, a také mu občas padá řetěz. Ovšem, když už šlápne do pedálů a pořádně zabere, jako třeba když se může plně vyžívat ve vyhrocené fyzičnosti či vyobrazování špíny a bolesti na hraně naturalistického extrému a splatstickové grotesknosti, je to tuze zábavná podívaná. [projekce na filmovém trhu v Cannes] (23.05.2022)