Bob Marley: One Love

Bohužel až příliš doslovné. Zklamán jsem asi nebyl, ale to hlavně proto, že jsem neměl vysoká očekávání. Kontroverznější pasáže Bobova života jsou buď úplně ignorovány nebo přeskočeny někde na pozadí jednou větou nebo střihem a rastafariánství je zploštěno na minimum, takže některé scény budou pro neznalé možná až nepochopitelné. Kingsley je docela dobrý, ale asi neměl moc šanci předvést něco více. (16.02.2024)

Hudební životopisné snímky jsou bohužel jedním z nejunavenějších a nejsvázanějších filmových žánrů, a aby zaujaly na nějaké vyšší úrovni než té nejpovrchnější, potřebují buď hodně bohatý příběh, který se vyšvihne nad rámec zajeté šablony, nebo velmi talentovaného tvůrce, který je uchopí dynamickým a originálním stylem. Tenhle film nemá ani jedno. Jde opět o mozaiku životních dramat, květnatých mouder a ukázek nejznámějších interpretových písní dávkovaných s určitou pravidelností, aby film nenudil a naplnil základní divácká očekávání, ale chybí mu jak funkční vyprávění, které by třeba obhájilo existenci flashbacků do minulosti, tak i nějaký zajímavý konflikt, který by příběh povýšil nad pouhý výcuc informací z wikipedie, navíc opředený četnými žánrovými klišé. Kingsley Ben-Adir se manýry Boba Marleyho naučil pečlivě a koukat se na něj baví, ale tíhu celého snímku to prostě neutáhne. Navíc je jeho postava klasicky uhlazena a zbavena problematických aspektů, protože producenty filmu jsou Marleyho potomci a nechtějí o něm samozřejmě vytvořit jiný než zcela lichotivý obrázek. Bohemian Rhapsody se vyčítaly podobné věci, ale z toho filmu aspoň sršela neskutečná tvůrčí energie a mohl se pyšnit skvěle natočenými koncertními scénami. Ty zde kupodivu skoro absentují. Celý film navíc směřuje k jednomu konkrétnímu koncertu, který nám tvůrci ale neukážou, protože střih do závěrečných titulků přijde ve chvíli, kdy se to mělo skutečně rozjet. Už den po projekci se mi to skoro vypařilo z hlavy. (14.02.2024)

Film se mi líbil, má příběh, má ducha, reggae styl je podaný celkem dobře a vlastně také docela dobře podáno je rámec situace, Jamaika, problémy doby, pak Londýn, punkeři mi přišli vtipní, stejně jako procházka, pár procházek rastamanů tímhle městem. Po přečtení recenzí jsem nečekal nijak výrazný zážitek, ale film přece jenom hodnotím jako nadstandard. Je to možná film tak trochu natočený s ohledem na momentální situaci ve Státech, tím myslím afro-americkou komunitu a její problémy. Tímhle se u nás samozřejmě netrefuje do očekávání průměrných českých či slovenských filmových diváků, kteří nemusí tuhle rovinu filmu pochopit. Je tam další klad: že to reggae nebylo jen nějaká obyč. hudba typu disca, ale má určité specifické náboženské východisko, to asi také hodně lidí nepochopí. Zkrátka film, o kterém se dá přemýšlet, proto u mě nadprůměr. (25.02.2024)

Reinaldo Marcus Green splnil svůj účel. Se svolením rodiny Boba Marleyho natočil jeho audiovizuální pomník, který nepostrádá jeho písně, především ovšem strasti spojené nejen s bojem za mír v zřejmě nejstěžejnější části jeho kariéry. Green umí řemeslo a přesně proto výslednému filmu nechybí. Přesto v součtu jde o zaměnitelný biopic, ne o výjimečný a doslova strhující biopic, který by dokázal jít více pod dřeň svému titulnímu hrdinovi. Takových filmů přeci jen v posledních letech vzniká jako v šafránu, Bob Marley: One Love se k nim poté nemá ani zdaleka šanci přiblížit. A nepomáhá k tomu ani správně energický výkon Kingsleyho Ben-Adira, který je skutečně tím, co zvládá výsledný dojem táhnout nahoru.... (13.02.2024)

Jsem rád, že můžu svůj jubilejní stý komentář věnovat tomuto dredatému sympaťákovi. Až na pár nehodících se chlapečků uprostřed hořícího kruhu zde nemám pořádně co vytknout. Pro všechny fanoušky i nefanoušky Boba Marleyho naprosto dostačující. Tak si ubalte jedno džambárko a mazejte do kina, dokud to ještě dávaj. Rastafari. (19.02.2024)