Ray

Ray Charles - černý brejle - klavír - Georgia. Asi takové jsem měla asociace a dál už nic. Než jsem viděla tenhle film, který mi mnohé osvětlil a jsem za to ráda. Někomu stačí jako výmluva, proč to či ono nejde, cokoli. Pro Raye nebyla slepota překážkou k ničemu. Chtěl dělat hudbu, tak jí dělal, chtěl mít ženy, tak je měl, chtěl brát drogy, tak je bral. Nelitoval se, nechtěl ohledy, svoji slepotu jako další hendikep v řadě za chudobou a barvou pleti nestavěl jako důvod k soucitu, byl hrdost sama a uměl být i pěknej prevít, hlavně byl ale muzikant tělem i duší. Životopisy bývají suché, často až poučné, z lidí dělávají nositele všech ctnostní, ale tenhle tak nepůsobil, alespoň na mě ne a kromě toho se mi vždy moc líbil kontext hudebních vsuvek, "odskoky" do dětství ve snaze najít souvislost s přítomnými fobiemi rovněž. A taky Jamie Foxx !!! (03.01.2006)

Rok 2004 se vyznačoval silnou nadprodukcí životopisných filmů. Tenhle se řadí mezi ty nejlepší hlavně díky fenomenálnímu výkonu Jamieho Foxxe, který se během necelého půlroku dostal z pozice téměř neznámého herce do první ligy. Jeden z mála výkonů, kdy jsem rychle zapomněl, že sleduji herce, a sledoval jsem Raye Charlese. Zasloužený Oscar. (02.04.2005)

Ray je neinovativnim, ale remeslne velmi zrucne odvedenou praci, ktere bych snad z formalniho hlediska mohl vycist jen do hlavniho pribehu obcas nevhodne zarazovane flashbacky a v jednu chvili i kapku zmatene stridani nekolika casovych rovin. Z hlediska scenare film pokryl v podstate nejzajimavejsi casti Charlesova zivota a po cele dve a pul hodiny ani na chvili nenudi. Naprosto dokonalym je pak ale vykon Jamieho Foxxe, ktery se mi jevi snad jako jediny mozny vitez letosniho Oscara, ale jak znam akademii, muzem se dockat cehokoli - prominte, ale at hraje Di Caprio sebelip, s timhle se to neda srovnavat. Takovou energii vlozenou do postavy a vciteni se do role jsem uz dlouho ve filmu nezazil - bravo. Bohuzel jde ale o film na jedno ci dve skouknuti a to je asi jeho nejvetsi slabina. (15.02.2005)

Ray je filmem, který se nesnaží zasáhnout nás silnými momenty a pečlivě budovanou atmosférou, ale svou skutečností. Režisér snímku Taylor Hackford se rozhodl vybrat si krátkou kapitolu ze života geniálního hudebníka Ray Charlese a nezkreslovat jej nějakými falešnými údaji a pozlátky. Ne jen že v tom neviděl důvod, vždyť život tohoto hudebního skladatele byl plný zvratů a dobrodružství, ale zároveň mu to nepřipadalo fér. Udělal však dobře? To je otázka na kterou si musí odpovědět každý sám, já se však přikláním k té kladné variantě. Film ačkoli není zakládán na silných momentech je silný sám o sobě. Ray Charles byl slepý, ale neviděl jediný důvod, proč by ze sebe měl dělat mrzáka, protože tím se on rozhodně necítil. Dokázal se se svým handicapem poprat a nakonec to dotáhl do míst, kam nemá sílu se dostat ani většina zcela zdravých lidí. Ano, měl těžký život, osud mu neustále házel klacky pod nohy, ať to již byla smrt bratra, za kterou se dlouho sám cítil vynen, nebo jeho aféra s drogami, ale jak jsem již napsal, Ray se dokázal navzdory všem problémům vydrat až na vrchol hudebních hitparád a stal se nejoblíbenějšm hudebníkem svých dob. Zemřel v roce 2004, ale jeho památka stále žije a nikdy nebude zapomenuta, alespoň v Georgii ne, neboť jedna z jeho skladeb se stala státní hymnou tohoto státu... Jammie Foxx předvádí v excelentní herecký výkon, za který byl právem oceněn Oscarem. Přesto přeze všechno se však nejedná o film, který bych toužil vidět ještě několikrát, možná za to může slabší rozjezd nebo to, že hudbu Raye Charlese sám moc neposlouchám, i když proti ní nic nemám, ale stejně se jedná o další skvěle natočený biografický film. (08.01.2006)

V tomto roce se to biografiemi slavných lidí jenom hemží. Kromě Alexandra, Smrt Petera Sellerse a Letce se objevil i průběh života krále soulu Raye Charlese Robindsona. I když si říkáte, že to byl velký člověk (a to on byl) tento životopisný snímek není zrovna nic moc extra, vizuální stránka (prostředí, kulisy, kostýmy), scény vracející se zpět do Rayova dětství a navíc samotný Jamie Foxx jsou dokonalé a nelze jim zhola nic vytknout. Jamie si na roli dal velice pilně záležet a při některých scénách jsem měl pocit, že tam místo Foxxe sedí skutečný Ray Charles. Co je asi největším všeobecným záporem je přílišná konvenčnost vyprávění a nakonec i didaktický způsob vyprávění je až přespříliš po chvilce nezajímavý a už máte pocit, že vás příběh nemá čím překvapit. Občas mě i naštvala drobná podobnost s Forestem Gumpem hlavně při scénách z dětství + Rayovo rozumování viz. máma vždycky říkala....Celkově je Ray velice příjemná podívaná (hlavně asi díky samotnému Foxxovi a jestli nedostane Oscara tak si půjdu promluvit s akademii) s příjemnou hudbou, která vás správně naladí, ale nic víc, nic míň.... (15.02.2005)