Deník Anne Frankové

Hodnocení po obou dvou částech. První část je hodně vlažná, seznamujeme se v ní s ukrývajícími se Židy, ale stejně většinu z nich pořádně nepoznáme a jedinými výraznějšími postavami tak zůstávají Anna a její otec. Druhá část, ve které se doslova začne „lámat chleba“, je už výrazně lepší, ale v mých očích stejně nezakryje laciné vzezření. Od tak silné předlohy jsem zkrátka čekal hutnější podívanou. (22.11.2014)

Viděla jsem snad jiný film než ostatní? Sám o sobě je ten příběh hrozně silný. Ale celé to bylo podivně sterilní, úplně bez atmosféry. Úvodní část zbytečně natahovaná. Všichni včetně Anny mi byli krajně nesympatičtí a tím pádem jsem s nimi nemohla soucítit, o což asi mělo jít především. Předlohu jsem nečetla, ale jiné knihy s touto tematikou ano, tudíž mě velmi zarazilo, jaký měli volný režim v koncentráku. (03.08.2011)

Emocionální požitek z tohoto filmu je obrovsky silný, prostě i když každý ví jak to dopadne tak pořád jeto obrovské drama a člověka to až dohání k slzám. Film je si myslím dostatečným uctěním památky již ve svém věku neuvěřitelné spisovatelky Anne Frankové. Četl jsem i knihu, ale přece když to člověk vidí a navíc výborně zfilmované tak z toho plyne větší zážitek. (04.06.2011)

Nevím, ne všechny filmy s židovskou tématikou by měli být automaticky "červené". Příběh (a muzeum) Anny Frankové je zajímavý, poutavý, bohužel se toto nedá říct o tomto počinu. Hlavní hrdinka spolu s vrstevníky je na přesdržku, jediní, kdo to zachraňují jsou pan otec a paní kámoška - úchyl na kožichy. Jak říkám, dalo se vytěžit ohromně moc. Bohužel se tak nestalo. (26.08.2013)

Příběh dospívající dívky, která si přála být co nejdříve ženou. Měla svůj svět, své sny, toužila poznat první lásku... Neskutečně dojemný a krutý životní osud. Film na něj nahlíží s větším rozhledem, v knížce se Anna zpovídá zejména ze svých pocitů a myšlenek. Doporučuji projít si obojím - pohled na Annu a její život se tak vzájemně doplní. Aspoň mě se pak lépe hledaly odpověďi na otázky, které mě napadaly. Je těžké uvěřit tomu, že se tenkrát děla taková hrůza. Představa čím vším si tito lidé museli projít ve mě vyvolává velkou lítost a zároveň vztek. Pátrám ve své paměti....co jsem dělala,když mi bylo 13, 15 let? Vzpomínky na první lásku... Ale i pocity coby matky nad myšlenkou, že mi někdo bere děti s vědomím toho, že už je nikdy neuvidím. Hodně smutná jsou ta úmrtí těsně před osvobozením táborů. Nezbývá než si přát a věřit tomu, že se to již nebude opakovat. Rozhodně film doporučuji, vzhledem k tématu je moc pěkně udělaný. (19.02.2013)