Zápisník jednej lásky

Příběh lásky velmi je velmi často synonymem pro chytlavý kasovní kýč. Je to sice pravidlo, ale jako každé pravidlo si i toto potrpí na výjimky. ZÁPISNÍK vyvolává dojem, jakoby by měl být natočen podle rádobyskutečné události. Kýčovitý příběh ve víceméně kýčových kulisách s vnějškovými syžetovými náležitostmi kýče. Tak "chytlavě" se tento film jeví většině diváků při povrchním zhlédnutí. Vynaložené divácké úsilí - zase ne tak moc velké - tuto domnělou jednoznačnost silně problematizuje. Jsme svědky výtečných hereckých výkonů obou protagonistů (Gosling, Mac Adamsová), a také skutečného citu, který je od prvních okamžiků své existence evidentně cosi jiného než časově limitovaný oboustranný požár smyslů. Rovněž nekašírovaných problémů, které kupodivu nemá jen ten chudší, ale i ta bohatá. Zvláště když do nich vstoupí druhá světová válka. I v bezcitné době existují vášnivé lásky mimo čas a prostor; tím spíš v čase vychýlených souvislostí. Čaromoc vášnivě náruživého citu, který zachvacuje nejen srdce, ale i rozum a intelekt mění ve zvlášť nzvladatelnou výbušninu, prokazatelně existuje. A lidi, kteří měli to štěstí, že takový cit ve svém životě potkali, proměňuje v bytosti vyššího řádu tím, že v nich potlačuje rmut a naopak mobilizuje a k slunci vzpíná vše, co je v nich jen trochu dobrého. Skutečnost, že v hollywoodském filmu tohoto všedně nevšedního rázu mohli oslnivě zazářit nadaní, mimořádně slibní představitelé nejmladší americké herecké generace, propůjčuje navenek tuctovému syžetu další pomyslnou auru. Jaksi již navíc. A plamen, který je takto rozdmýchán, se neomezuje na jednu zemi nebo kontinent. Podléhá mu celý svět. S trochou štěstí nejsme bez šance ani my sami. Vždyť člověk je stvořen ke štěstí tak jako pták k letu. (Napsal kdysi jeden významný ruský spisovatel.) (25.12.2007)

Bolí mě z toho zuby. A to jsem si myslel, že v životě neochutnám nic sladšího než turecký med namočený v karamelu a spláchnutý řádně oslazenou sklenkou jablečného moštu. Notebook má pravda myšlenku, která nikdy neumírá a všichni lidé na světě by se jí měli držet, ale filmařsky se jedná o natolik bezpáteřní a ohraný kýč, že i já, rozený romantik, jsem měl problém postavám uvěřit byť i ten nejnevinnější láskyplný čin. Třetí hvězda s odřenýma ušima, a to výhradně kvůli Goslingovi, McAdams a hlavně Garnerovi, který si jediný získal mojí plnou důvěru (aby ovšem skončil tak nevěrohodně).. 50% (12.12.2013)

Sázka na istotu po všetkých stánkach od príbehovej, cez hereckú (MacAdams aj Goslingovi nechýba ani talent ani charizma - chémia je uveriteľná a dokonca prerástla aj mimo filmové plátno) až po technickú (fajn hudba, výborná wide kamera - scéna s labuťami mi ostane pred očami navždy). Výsledný dojem, ale mohol byť oveľa lepší nebyť neskutočne otravného a úplne zbytočne nastavovaného konca. Ale romantik bude spokojný. 65% (09.02.2007)

Koukám, ( soudě podle místního hodnocení ), že " I muži mají své dny " :o) Ano, chvílemi je to jako kdyby si čĺověk dával medovník a přikusoval k tomu marlenku popř. namáčel a olizoval lžičku medu, ale já mám sladké jednou za čas rád :o) Jen se to nesmí přehánět. Cassavetsovi se to ( po většinu času ) daří držet v " uvěřitelné rovině " bez zbytečného laciného sentimentu a co mu vyšlo náramně, byla sázka na ústřední herecké duo. Ta chemie mezi Rachel a Ryanem je více než věrohodná a zejména Rachel McAdams podává notně sympatický výkon. Ryan Gosling jako Noah je přesvědčivý, přesto si neodpustím poznámku, že v některých momentech mi jeho smutný výraz připomínal Nicolase Cage " v nejlepších dobách ". Nevím proč mi vytanul v mysli název knihy Ivana Olbrachta - O smutných očích Hany Karadžičové. Přirovnal bych to, k posmutnělému psímu výrazu. Což našemu Beníkovi věřím, ale Goslingovi již nikoliv a působí to téměř směšně. Přesto ( kromě těchto pár momentů ) hraje přesvědčivě a jsou to především oba hlavní představitelé, díky kterým je tento příběh ( v mezích možností ) uvěřitelný. Nicméně těch závěrečných 10 minut si mohli tvůrci odpustit. To bylo již na mě opravdu moc...škoda. Přesto zaokrouhlím směrem nahoru, v rámci žánru a současného trendu nadstandart. (12.02.2010)

Červená knihovna až hanba, ale i tak to má něco do sebe. A to především to, že ona pověstná chemie mezi McAdams a Goslingem funguje na výbornou, protože zkrátka tehdy to bylo skutečné. Jenže co dál, příběh značně předvídatelný a je to celé takové povrchní. A když už nic jiného, tak obdivuji Nicka Cassavetese, že dokázal z tak obehraného tématu udělat koukatelnou záležitost, která si své fanoušky jistě najde...74% (10.08.2014)