Fontána

Johann Gottlieb Fichte povedal, že každý človek si vyberá takú filozofiu, ktorá mu vyhovuje. Tento subjektívny idealizmus by sme mohli vztiahnuť práve na reakcie ľudí na Fontánu. Jedni v nej budú vidieť mystično, transcendenciu, popretie nesmrteľnosti a zobrazenie lásky ako zmyslu života, my ostatní si povzdychneme „ach, zas niekto objavil teplú vodu.“ . I keď treba povedať, že to objavovanie je audiovizuálne (temer) dokonalé. V prvom rade , naše západné myslenie založené na chápaní života ako niečoho čo je pre človeka samozrejmosťou akosi nechce chápať, že pokiaľ neexistuje smrť bez života, nemôže existovať ani život bez smrti (samotným pojmom smrť sa predsa definuje koniec toho, čomu hovoríme život). Nuž a s otázkou nesmrteľnosti sa Aronofsky pobil síce štýlovo, ale štýlom zakrýva jednoduchosť a zrejmosť výsledku tohto zápasu. Jediné čo mi na forme Fontány vadilo boli na môj vkus prikrátke zábery zhruba v prvej polovici filmu, najmä keď strih záber utne predtým než stačí vygradovať. Inak mi dominantný pohyb kamery po horizontálach a vertikálach dával skutočne dojem čohosi neobvyklého; zelená farba yucatánskeho pralesa výborne kontrastuje so zlatou Shibalby i obyčajnosťou reality (pokiaľ teda za realitu ustanovíme rok 2000). Bohužiaľ v snahe urobiť film prehľadnejší a sofistikovanejší sa príliš sústreďuje na opakovanie jednotlivých vokajškom podobných a vnútorne spätých symbolov a tým nabúrava dojem filmu pre „vyspelejšie“ publikum, schopné dekódovať i rafinovanejšie resp. v rámci diela menej frekventované symboly.Táto „prešpekulovanosť“ v konečnom výsledku zráža môj celkový dojem smerom k tak trochu kalkulu so snahou osloviť väčší okruh divákov. Záverečné časti filmu prakticky akurát spomalene kopírujú guľometný strih záverečných scén Requiem či pytagorejskú posadnutosť hľadaním podstaty sveta ako čísla v závere Pi; či je takáto forma syntézy troch línií vhodná pre meditačný film ostáva na posúdení diváka. Fontána je nepochybne audiovizuálne výnimočný počin, avšak od režiséra ktorý ma v Requiem donútil k totálnej fyzickej nevoľnosti skrz vnímanie „obyčajného“ filmu som čakal omnoho väčšie dosahy a presahy. Tento film totiž žiadne transcendentno ako niečo, čo nie je možné uchopiť rozumom, neobsahuje. 9/10 (22.05.2007)

Darren Aronofsky nám tentokrát nenaservíroval megadepresivní zážitek jako v Rekviem za sen, ale velice milý, citlivý, ale i smutný a dojemný snímek. Příběh se odehrává ve třech časově odlišných liniích:První je v patnáctém století ve Španělsku, kde conquistador (Hugh Jackman) dostane zvláštní úkol - najít bájný strom života. Pokud jej najde, bude žít se svou nadevšemilující ženou (Rachel Weisz) navždy. Ve století dvacátém bojuje doktor o život své manželky (Rachel Weisz), která onemocněla netypickým druhem rakoviny. Třetí a poslední část se odehrává v daleké budoucnosti, kde hlavní hrdina hledá odpovědi na své otázky, které nasbíral během života. Hugh Jackman předvedl perfektní výkon, totéž se dá říct o Rachel Weisz, která určitě nezůstala pozadu. Do nějaké 40 minuty mi film nedával moc logiku, ale potom se vše začne nádherně prolínat a na sebe vzájemně navazovat. Musím ještě vyzdvihnout hudbu, která je překrásná. Dávám čtyři hvězdičky, ale k pěti tomu chybí opravdu málo, možná až to vstřebám tak své hodnocení změním........ (24.01.2008)

"Komplexné" - bolo prvé slovo, ktoré ma po pozretí napadlo, nasledované "Geniálne a dokonalé". Film, ktorý prestáva byť čisto iba filmom a stáva sa fascinujúcou poéziou, podobnou Kubrickovej 2001 či Soderberghovmu Solaris a pre hľadanie odpovedí o dôležitosti lásky v živote a zároveň pátraní po jeho význame prináša opojenie obohacujúceho osvietenia skrz meditáciu obrazom a zvukom. Priehrštie nadpozemsky nádherných sekvencií, dokonalá súhra obrazu so zvukom a príbeh prekračujúci so vzrušujúcim mrazením vo vašom vnútri hranice transcedentna. Strih spolu s magickou hudbou taktujú príbeh spočiatku ledva badateľným rytmickým "bubnovaním", ktorému sa čoskoro prispôsobí i búšenie vášho srdca, takže v momente, keď nastane akcelerácia v obrazovom strihu zladená s hudobnou zložkou, vaša myseľ i telo je vťahovaná do "centra diania" mimoriadne silno, čím vo vás vynorené emócie dosahujú nečakane vysokej intenzity a v rytme spomínaného "bubnovania" je do vás doslova pumpovaná enegia- Aronofsky s týmto "podprahovým vnímaním" u diváka pracuje až chirurgicky presne. Neopísateľne silný divácky zážitok a Aronofskeho ďalší masterpiece v jednom. [Toronto, jeseň 2006] (21.10.2006)

Natočit film o nesmrtelnosti už je nějaký kumšt, ještě když se do toho opře režisér Darren Aronofsky, který mě neméně překvapil už filmem Rekviem za sen a to co jsem od něj čekal jsem prakticky v tomto filmu dostal. Fontánu točil bezmála 6 let, kvůli tomu téměř zešílel a dokonce ji málem ani nedotočil. Proč? Prvně mu Warneři dali 70 milionů...postavily se kulisy a pak se od projektu odstoupilo. Brad Pitt, který původně měl financovat projekt od něj odešel a nechal režiséra na tenkém ledě...ten si uvědomil, že bez pomoci tak velký film jako prvně byl jen tak nenatočí tak se ho rozhodl přepsat a ani za třetinu nechal natočit zrovna Fontánu. Ale proč ji natočil když už předem věděl, že Fontána nedokáže na sebe vydělat? Tak epický a přitom příběh plný nesrovnalostí, myšlenkových pochodů a lásky se jen tak nevidí. Sice jsem při sledování měl v příběhu opravdu velký bordel, ale to zalepily naprosto odzbrojující herecké výkony Hugha Jackmana (který po X-menech překvapil o to víc svým citem na samotný film) a Rachel Weisz (dlouhodobá přítelkyně samotného režiséra) a samotná hudba, která příběh správně vyburcovala k naprosto dokonalé atmosféře. Darren Arnofsky tímto filmem chtěl zřejmě předat poselství budoucím generacím v podobě pro něj jednoduchého příběhu. I když pro něj jednoduchého já jsem nad tím musel po shlédnutí neustále přemýšlet a i když mě uchvátila hudba a herecké výkony, právě ten příběh, mě nutí se na samotný film podívat znova a znova a zřejmě od toho čekám hodně, ale stejnak neodstanu nic víc než prvotní nadšení a v tom je právě kouzlo jeho filmů. (09.03.2007)

většinou mi nedělá problém k filmu napsat kometář.. ale jak přemýšlím.. tak stále nenacházím slova, která by vystihla to, co opravdu chci říct.. možná je to tím, že jsem film viděla před pouhými dvěma dny.. ale i kdybych to oddálila.. tak si myslím, že i za rok, nebudu vědět co mám napsat.. Fontána je pro mě jedním slovem FASCINUJÍCÍ! Aronofsky prostě ví, jak lidi totálně odbourat.. jak často se Vám stane, že Vás z filmu rozbolí hlava?? že je Vám prostě na nic.. a že nevíte, jestli máte více přemýšlet o svém životě.. a nebo prostě tupě zírat a opakovat si: "Proč??" ze začátku na to koukáte, vůbec nic nechápete.. a postupem času jak se děj prolíná ve třech dějových linií (minulost,přítomnost, budoucnost), které pak krásně do sebe zapadají.. Vás zavedou na hranici myšlení.. a ať chcete nebo ne.. budete koukat do konce... a až doběhnou titulky.. film jentak z hlavy nevypustíte.. komentář Radek99 stojí za přečtení :) (25.04.2009)