Fontána

Darren Aronofsky nám tentokrát nenaservíroval megadepresivní zážitek jako v Rekviem za sen, ale velice milý, citlivý, ale i smutný a dojemný snímek. Příběh se odehrává ve třech časově odlišných liniích:První je v patnáctém století ve Španělsku, kde conquistador (Hugh Jackman) dostane zvláštní úkol - najít bájný strom života. Pokud jej najde, bude žít se svou nadevšemilující ženou (Rachel Weisz) navždy. Ve století dvacátém bojuje doktor o život své manželky (Rachel Weisz), která onemocněla netypickým druhem rakoviny. Třetí a poslední část se odehrává v daleké budoucnosti, kde hlavní hrdina hledá odpovědi na své otázky, které nasbíral během života. Hugh Jackman předvedl perfektní výkon, totéž se dá říct o Rachel Weisz, která určitě nezůstala pozadu. Do nějaké 40 minuty mi film nedával moc logiku, ale potom se vše začne nádherně prolínat a na sebe vzájemně navazovat. Musím ještě vyzdvihnout hudbu, která je překrásná. Dávám čtyři hvězdičky, ale k pěti tomu chybí opravdu málo, možná až to vstřebám tak své hodnocení změním........ (24.01.2008)

"Vždyť jsou, muži, kteří z lásky konají neuvěřitelné věci, tak třeba - přestěhují se." Václav Voska, Vajíčko. Nemohl jsem si pomoci, ten citát jsem sem musel napsat. Věčný život a věčná láska, toť otázky v lidské kultuře velmi staré (věčné?:)). Aronofskyho příspěvek k hledání odpovědi na základní otázku života, vesmíru a vůbec chápu jako zbytečnost života bez lásky, života bez pokračování. Když ve snových vizích z budoucnosti vidí Tom Izzi žádající ho "finish it", odpovědí je semínko zasazené na Izzin hrob. Život nepokračuje stejným jedincem, ale dalším životem. K formální stránce filmu nelze mít výhrad, hudba, herci i vizuální stránka jsou perfektní. (19.03.2007)

Podmanivé sci-fi, které mě upoutalo ke křeslu a jen sem sledoval tuhle vizuální nádheru v plné své kráse spolu s výborným hudebním doprovodem. Vypráví příběh o smyslu života, který nutí k zamyšlení. Z filmu je patrný Aronofskyho styl a jde o další film po Reqieum pro sen, který se od ostatních nepatrně liší. Někdo může být už znechucen po pěti minutách a jiný o něm dokáže přemýšlet ještě dva týdny po jeho shlédnutí. Ovšem právě vyjimečnost Aronofskyho filmů nepůsobí moc na diváky jako kinové lákadlo, což dokazují dosavadní tržby tohoto filmu, které sotva stačí na to aby pokryli natáčecí náklady. Jeho filmy jsou neuvěřitelně originální a nutí k zamyšlení nicméně z druhé strany jsou i poněkud depresivní, což právě pro většinu diváků, kteří se přišli do kina pobavit a zpříjemnit si den nepůsobí moc dobře. Mě ale film moc bavil. Upoutal mě jeho příběh, celkové zpracování a samozřejmě výborné herecké výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana z kterého se stává stále pomalu ale jistě herec první kategorie. Takže závěrem. Pokud vám už lezou krkem všechny "zábavné" pubertální komedie pro teenagery tak vám Fontánu doporučuju. Věřte mi, že na tenhle film jen tak nezapomente a budete se nad ním ještě dlouho zamýšlet. (05.04.2007)

Velké téma ještě nedělá velký film. Fontána mě nechala chladným, podle mě je to docela průhledná a značně povrchní pseudomystická audovizuální žranice - brilantně odvedené řemeslo bez hloubky, tvářící se, že jde o něco víc. Přesně to vyjádřil v první větě své recenze James Berardinelli: "The Fountain is Darren Aronofsky trying to be Stanley Kubrick". P.S. Zbožňování tohoto snímku na čsfd není až tak překvapivé, ale je mi líto, děcka, jsem už asi jinde. (04.03.2007)

Složitá filozofická alegorie? Jenom zdánlivě. Snadným klíčem k pochopení jsou Aronofskyho zážitky z posledních let a jeho obavy ze smrti blízkých. ´Fontána´ je silná výpověď o smíření se smrtelností, příjemně mixnutá silným příběhem lásky. A i pro diváky, kterým je nějaká výpověď zcela u zadku, platí, že stejně jako ´Fontána´ je až téměř meditativnám a vizuálně propracovaným počinem, je třeba si pro její plně docenění při sledování udělat také meditativní náladu, sledovat jí hezky v klidu, v příšeří kina, či doma po západu slunka. Rozhodně ne za plného světla, s flashovými odlesky na obrazovce, při žehlení či jako zvukovou kulisu při práci s občasným "informativním" pohledem (no mám takové známé :o)). Hugha Jackmana jsem do dneška poněkud přehlížel, ale tady mě ohromil svým procítěným hereckým projevem, kdy jsem mu věřil každou emoci. A díky bohu za tu - okolnostmi a omezeným rozpočtem vynucenou - komorní náladu celého filmu. Původně zamýšlené bitvy několikatisícových armád a vesmírných korábů by z tohoto křehkého filmu učinily naprostý paskvil. (15.05.2007)