Mumínci

Nádherný seriál mého absolutně nejmenšího dětství, doba kdy jsem začal vnímat více souvislosti :). Jakožto pravidelný divák dětského bloku na ČT, tehdy moderoval, pokud se nepletu, Jančařík starší, jsem se nejvíce těšil právě na Mumínky. S odstupem času mi rozum nebere do hlavy, jak toto mohlo být dáváno do pořadu pro nejmenší, protože z Mumínků často mrazí a hrozí i deprese. Já osobně jsem nijak emocionálně postihnut nebyl a tak můžu s klidem ohodnotit čtyřmi. (14.10.2015)

Na to, že sa kniha ku mne dostala až v pomerne neskorom veku, bol som ňou silne ovplyvnený. Táto seriálová adaptácia z počiatku 90. rokov veľmi dobre vystihuje nielen ducha predlohy, ale i jeho ťaženie z rozsiahlych fínskych mytologických a bájoslovných prameňov. Tak ako je tomu i v príbehoch Hansa Christiana Andersena či samotnej predlohe Tove Janssona, detailne prekreslené postavy nikdy nemajú len jednu stránku osobnosti a každá z nich je unikátna. Dohľad japonských animátorov je v tomto prípade, podobne ako pri transformácii množstva klasických európskych rozprávok veľkým kladom a dýcha z neho správna čarovná atmosféra. Podrobnejší rozbor už za mňa vykonal Havenohome. K vysokému hodnoteniu prispieva i moja niekdajšia záľuba vo fínskej kultúre a fakt, že som sa podieľal na divadelnej adaptácii knižnej predlohy. Malá srdcovka. 100% (07.05.2015)

Na seriálu jsem v dětství vyrůstal, tudíž pro mne má určitou nostalgickou hodnotu. I bez ní však můžu říci, že knižní předlohu zpracoval vcelku zajímavým a originálním způsobem. Oproti loutkovému provedení mi toto animované přece jen sedlo více – zvláště pakliže přiznám, že na danou dobu (tedy devadesátá léta) si seriál drží v animaci určitou úroveň. Hudební podkres nápaditě podtrhává jednotlivé scény, jaké jsou napsány poutavě a přitom i svižně, tudíž s posunem v ději není žádný problém. Režie tak vše dokázala dobře sladit a dobrý výsledek se zkrátka dostavil. (01.12.2018)

Už je to hezkejch pár let, co jsem se na tuhle pohádku dívala. Ale i tak nedokážu vymazat některé vzpomínky nebo pocity. Chvílemi mě to opravdu děsilo. Na první pohled roztomilý Mumínek, který je vzdáleně podobný malému hrošíkovi a Šňupálek, o kterém jsem si vždycky myslela, že to je jen nějakej kluk (teprve loni jsem zjistila, že není) a najednou se objeví druhý pohled...totální psycho, nádech severské insomnie, která na vás po čase dolehne a prvky hororu. Vzpomínám si, jak mě šíleně děsily ty divný tvorové na ostrově, co se při bouřce vlnily a vypadaly jako nudle. A abych nezapomněla na tu divnou obrovitou šedivou věc, která roznášela mráz a smrt. Fuj. Ještě teď z toho mám špatný pocit.ALe i přes to všechno jsem je měla ráda. Většinou to bylo veselé, plné optimismu a hlavně pžíjemně barevné s parádními úvodními titulky (05.10.2011)

Knížky jsou asi opravdu lepší (ale kde ne, že? A nejlepší je Pozdě v listopadu). Ale i tak jsou skvělí. Neznám jinou knihu/seriál/cokoliv, kde se lze identifikovat se všemi postavami, ale hlavně Dá se ležet na mostě a hledět na tekoucí vodu. Nebo běhat a čvachtat se bažinou v červených holínkách. Nebo schoulit se do klubíčka a poslouchat, jak do střechy bubnuje déšť. Dobrý život je náramně lehký. (04.07.2010)