Pole snov

Věřím, že kdybych Hřiště snů viděla o pár let dřív, dala bych mnohem vyšší hodnocení. I takhle jde o vážně dobře natočený film, který má co říct a rozhodně má kouzlo. Ale nějak mě to nechytlo za srdce tolik, jak jsem čekala. Mrzelo mě, že spoustu motivů nebylo vysvětlených a já tak dumala, co, proč, jak a neužívala si zbytek filmu. Oceňuju myšlenku, že člověk si má jít za svým snem, i když je šílený. Konec byl ale na můj vkus až moc přeslazený a dokonalý. (28.10.2012)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Hřiště snů, místo, kde se plní na první pohled sebe více nesplnitelné sny, pohádka pro (ne)dětského diváka. Dílo vpravdě vřele jako náruč blízkých, mám-li býti poetickým, nutné si ovšem říct, že místy až sentimentální a kýčovité, navíc nejsem s to překlenout to, že se zázraky dějí okolo prostředí, které mně, středoevropanovi, řekne jen máloco, okolo Costnerovy lásky k hře typicky americké - baseballu. Až pociťuji určitou uzavřenost vůči neamerickému publiku, a to i přes skutečnost, že film vážně není o baseballu, jako třeba Moneyball či První liga (to jen pro pořádek, kdyby jste hledali něco kvalitního, co o baseballu skutečně referuje). Zde, v Field of Dreams, hraje baseball roli toho, co postavy, jež prochází tajuplným příběhem, sdílí, místo něho bychom klidně mohli dosadit fotbal, hokej, ale i klidně něco mimo sport, třeba zahradničení... :-) 60% (06.01.2014)

Výjimečně laskavý poetický snový film, který odráží jak světla reflektorů na baseballovém hřišti pečlivý a s určitostí osobní přístup režiséra i skladatele. Není divu, že tím nakazili i hereckou sestavu, která hrála stejně nadšeně jak procítěně. Samotný invenční příběh bohatý na fantazijní zvraty a obraty se úzce dotýká každého, kdo umí snít a má dar citlivého vnímání. Ráda zopakuji, že pečlivá osmdesátková práce si stále drží status precizní kvality a bezstarostné pohody. Bylo to tak zvláštně strhující, že mi ani moc nevadil provokativně se rýsující vercajk excentrika Kevina Costnera v tehdy módních narvaných jeansech.;-) (08.11.2012)

70%. O tomto filme som si myslel, ze nic fantasticke sa tam diat nebude, ale mylil som sa. Je to mily ducharsky film a tie mam ja rad, aj ked k baseballu moc neinklinujem, ale nastastie sa vo filme nehra len tento sport, inac by ma uplne nudil. Film je plny otazok a v niektorych chvilkach ma to uz nudilo, hlavne ked Costner casto hovorieval, ze neviem, co to znamena, tie hlasy a podobne. Bol som zrejme nedockavy, co z toho vsetkeho bude. Zaver sa mi dost pacil a vsetko zachranovala krasna hudba Jamesa Hornera, ktora bola i nominovana na Oscara. Avsak Pole snov bol nominovany aj za najlepsi film roka 1989, ale Oscara ziskala drama SOFER SLECNY DAISY s Morganom Freemanom a s Jessicou Tandy. ________ Kevin Costner - (Ray Kinsella) +++ Amy Madigan - (Annie Kinsella) +++ Gaby Hoffmann - (Karin Kinsella) +++ Ray Liotta - (Shoeless Joe Jackson) +++ Timothy Busfield - (Mark) +++ James Earl Jones - (Terence Mann) +++ Burt Lancaster - (Dr. Archibald Graham) +++ Frank Whaley - (Archie Graham) +++ Dwier Brown - (John Kinsella) +++ Produkcia: Charles Gordon, Lawrence Gordon +++ (24.02.2011)